6. 4. 2015 / Jan Čulík
Je to jako obvykle bouře ve sklenici vody, avšak je k tomu nutno říct několik věcí.
1. Americký velvyslanec skutečně nemá právo veřejně či soukromě jakkoliv radit prezidentu České republiky a Miloš Zeman má pravdu, když poukazuje na to, že si nedovede představit, že by se český velvyslanec jakkoliv vyjadřoval o cestách amerického prezidenta Obamy. Velvyslanec Schapiro zjevně nemá základní kulturní a historické povědomí, protože jinak by věděl, že po čtyřiceti letech historie, kdy se sovětští velvyslanci vyjadřovali k tomu, jak se mají chovat představitelé Československa, nemůže žádný, jakkoliv demokratický spojenec dnešní České republiky dělat totéž jako kdysi Sověti. Schapiro by měl vědět, že Češi jsou na takovýto nátlak citliví. Výrok Miloše Zemana o tom, že Schapiro má dveře na Pražský hrad uzavřeny, je však přemrštěný a jím se Zeman lehce otevírá útokům, že nesnese kritiku a že je mstivý. Stačilo pouze vyjádřit nevoli nad Schapirovým výrokem, zakazovat mu Pražský hrad Zeman nemusel.
Celý problém ovšem má svůj počátek v tvrdě zaujaté České televizi. Její redaktoři neznají základní princip dělání rozhovorů ve veřejnoprávní televizi, že reportér má povinnost dávat interviewovanému otázky na tělo, z opačné strany politického spektra, než je to, jaké zastává interviewovaný. Takže v případném rozhovoru, jehož by se účastnili zároveň americký a ruský velvyslanec, by profesionální novinář dával ruskému velvyslanci otázky proamerické, americkému zase proruské. Jedině tak může vzniknout dobrý interview. Představa, že si v rozhovoru může novinář názorově s interviewovaným notovat, je šílená a výsledkem je jedině propaganda. Položí-li novinář z ČT americkému velvyslanci proamerickou otázku, dává mu jen příležitost k propagandě. Schapiro ovšem má být zkušený diplomat a kontroverzní odpovědi se měl vyhnout. Že tak neučinil, znamená, že se neprofesionálně neovládl a projevil svou nutkavou touhu ovlivňovat domácí českou politiku. Kdyby byl chytrý, musí vědět, že je to kontraproduktivní.
2. Zásadním principem je, že zahraniční velvyslanci nekomentují rozhodnutí představitelů země, v níž působí jako diplomati, kam budou pořádat zahraniční cesty. V tom má Zeman pravdu. Jinou věcí samozřejmě je, zda je v době, kdy Rusko provádí vojenskou agresi na území cizí země, vhodné, aby se například Miloš Zeman v Moskvě účastnil ruské vojenské přehlídky. Jsou tu zásadní etické problémy, které by český prezident měl asi zohlednit. Na druhé straně Zemanova potřeba "vyjádřit vděčnost za to, že nemluvíme německy", i když poněkud zjednodušená (jako všechno, co kdy Zeman říká) je pochopitelná. Zeman by jistě mohl nalézt nějaký způsob, aby se během své návštěvy nutně neidentifikoval s vojenskou agresí Ruska na Ukrajině, ale zároveň vyjádřil svou pociťovanou vděčnost.
3. Schapirovy chyby okamžitě využilo Rusko ke snaze destabilizovat střední Evropu, když Zemana za jeho "odvážný" postoj vůči americkému velvyslanci pochválilo.
PS. Pozoruhodné je, jak Schapirovi opravdu chybějí diplomatické schopnosti, anebo se arogantně chová záměrně? Zaujala mě Schapirova následná reakce, v níž velvyslanec konstatoval, že u něho pro Zemana dveře zůstávají vždycky otevřeny. Prezident nějaké země je však vždycky daleko více než jakýsi velvyslanec. Tímto výrokem se Schapiro podprahově staví na úroveň prezidenta České republiky - dává najevo, že on je "velvyslanec velmoci", a tedy nejméně tak důležitý jako nějaký prezident. Je to další urážka. Zajímavé. Podprahově sděluje Schapiro tímto České republice, jak je on sám nesmírně významný, protože je zástupce USA v ČR. Kdyby byl diplomat, tohle by nedělal. Je to kontraproduktivní.
Vytisknout7.4. 2015
Dovolím si pouze malé upozornění. Značná část mé rodiny již po staletí, včetně mých dětí, mluví plynulou němčinou a také ruštinou a ještě dalšími několika jazyky a nespatřuji na tom nic divného. To divné spatřuji v tom, že se sám zapletete do pon...
23.11. 2014 / Jan Kavan
Česká zahraniční politika v letech 1998-2002 Po volbách 1998 se moci ujala menšinová sociálnědemokratická vláda. Je třeba přiznat, že i když v zahraniční politice všech států je vždy viditelná snaha o kontinuitu, tak my jsme v řadě aspektů nenavaz...
4.10. 2014
Jan Čulík se v těchto dnech účastnil mezinárodního Festivalu spisovatelů v Praze. Ve čtvrtek v diskusi s Michalem Marchem, organizátorem festivalu, a marockými spisovateli Salahem El Ouadim a Bensaleme Himmichem na téma Láska a nenávist, v páte...
22.4. 2014 / Jan Čulík
Česká republika kvůli své zeměpisné poloze a velikosti nebude nikdy mít možnost dělat vlastní, samostatnou zahraniční politiku, čeští ministři zahraničí by se však mohli aspoň v některých situacích chovat uměřeně, neprovádět rektální alpinismus v...