Mimořádné nároky lékařů na výši platů by sebou měly nést i mimořádná omezení

23. 3. 2016 / Rudolf Havelka

Česká televize nás informovala o tom, že zdravotníci vyzvali vládu, aby jim do tří let zvýšila platy o necelou třetinu, každý rok o deset procent. Představitelé zdravotnických odborů a České lékařské komory připomněli, že z Česka lékaři odcházejí do zahraničí. Jsou přesvědčeni, že pouze vyšší platy odchody zastaví.  

Již ze samotné argumentace reprezentantů lékařského stavu je patrné, že nejde o volání po spravedlivé mzdě za práci vykonanou ve prospěch společnosti, ale o pusté vydírání: „Zaplaťte, nebo odejdeme (do Británie, Německa)!“ Je realitou, že současné mzdy lékařů výrazně překračují trojnásobek průměrné mzdy. Není snad toto dostatečné společenské ocenění umožňující více nežli důstojný až luxusní život?

Lékaři srovnávají své mzdy, částečně oprávněně, se mzdami kolegů ze západních zemí. Měli by si ale uvědomit, že jsou v naprosté většině placeni z daní a zdravotního pojištění zdejších občanů, jejichž platy ve všech sférách rovněž zdaleka nedosahují platů jejich západně-zahraničních kolegů. Ze svých daní již de facto uplácíme např. soudcovský stav, prý abychom zajistili jeho neúplatnost. Tento pokus, zdá se, nevyšel. Hamižný soudce se nechá uplácet i přes svůj stotisícový plat. Ne jinak tomu bude i s lékaři. Ti, pro které není práce lékaře povoláním, ale zaměstnáním, sloužícím především k výdělku, odejdou do zahraničí tak či onak.

Odliv těch nejlepších se sníží, ale nezastaví a v naší zemi vznikne další skupina privilegovaných státních či krajských zaměstnanců s platy naprosto odtrženými od reality ostatních zaměstnanců a drobných živnostníků.

Popřál bych ziskuchtivým lékařům šťastnou cestu. Ale nemohu se zbavit jisté pachuti: Proč jsme jejich mimořádně drahé vzdělání zaplatili všichni ze státního „eráru“? Pro to, aby pak tito lékaři za platy v eurech, librách či francích pečovali (v lepším případě) o zdraví majetných Němců, Britů a Švýcarů? Každý jistě může volit místo svého působiště. Ať ale lékaři, kteří odešli za lepším výdělkem, např. po pěti lech praxe v zahraničí vrátí do státní poklady nebo univerzitám prostředky, které byly vynaloženy na jejich vzdělání! Sloužily by k výchově jejich snad uvědomělejších nástupců, kterým by nebylo zatěžko pečovat o své spoluobčany za již dnes velmi důstojnou mzdu. Dále by bylo jen spravedlivé, aby byli nemocniční lékaři, placení z krajských a státních prostředků, omezeni v možnosti další práce v soukromých praxích. Vyčerpaný a na svou soukromou praxi soustředěný lékař zcela jistě nepodává ten nejlepší možný výkon pro svého hlavního zaměstnavatele.

Shrnuto, ten, kdo vznáší mimořádné nároky, by měl být zatížen i zdůvodnitelnými mimořádnými omezeními – kterým podléhají např. i oni soudci, o které jsem se tak nevybíravě otřel.

(autor je řadovým členem ČSSD)

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 23.3. 2016