24. 3. 2016
Myslete jako nepřítel. Představte si, že jsem terorista z Islámského státu. Nepracuji s bombami či kulkami. Špinavou práci přenechávám šílencům v suterénu. Já pracuju na tom, co se děje pak. Mým úkolem je proměnit vraždění v politické důsledky. Zakrvácené letiště je nástroj, použitý za určitým cílem. Cílem je moc, píše v deníku Guardian Simon Jenkins.
Tento týden jsem zaznamenal další úspěch. Proměnil jsem špinavý psychopatologický čin v událost, která změní politickou strategii celých států, vyvolá bojovnické postoje a vyděsí obyvatelstvo. Šokuju celý kontinent. Známí politikové mě zahrnou frázemi. Korunované hlavy na mě začnou vršit slavnou nenávist.
Měřím svůj úspěch množstvím popsaného papíru v novinách a v hodinách televizního vysílání, v rostoucích rozpočtech na bezpečnostní opatření, v zlikvidovaných svobodách, pozměněných zákonech a v pronásledovaných muslimech, kteří se pak začnou přidávat k naší kauze. Toto poslední je mým hlavním cílem. Nepracuji s činy, ale s reakcemi. Jsem manipulátor politiky. Pracuji s idiotstvím svých předpokládaných nepřátel. Učebnice o terorismu definují jeho důsledky ve čtyřech etapách: nejprve útok, pak publicita, pak politická gesta, a nakonec zásadní změna politiky. Původní čin je banální. K vraždění, k jakému došlo v Bruselu, dochází téměř denně na ulicích Bagdádu, Aleppa a Damašku. Západní rakety a bomby Isis zabijí každý týden více nevinných lidí, než kolik jich zemře v Evropě za celý rok.
Rozdíl je v reakci médií. Mrtvý muslim je nešťastný trouba, který se octl v nepravý čas na nepravém místě. Mrtvý Evropan se dostane na titulní stránky novin.
Takže v úterý se televizní stanice zachovaly jako verbovací agentury Islámského státu. Neprojevily nejmenší míru umírněnosti. Vyžívaly se v krvi a vraždění.
Když takto připravila půdu média, následovali politikové. Prezident Hollande se vyjádřil, že "byla zasažena celá Evropa" a megafonem bědoval nad zločinem spáchaným Isis. Hned mu stoupla popularita.
Usáma bin Ladin se rozhodl ukázat 11. září, že západní státy jsou neschopné a paranoidní a že jejich liberalismus je povrchový podvod, který lze lehce zlikvidovat. Pár explozí a jejich předstírání, že jsou to demokratické státy, zmizí a západní státy se promění ve stejně represivní země jako jakýkoliv muslimský stát.
V úterý večer už jela mediální orgie strachu na plné obrátky.
Reagovat na teroristické incidenty, jinak, způsobem, který nehraje do rukou teroristů, se může zdát obtížné. Svobodná média pociťují povinnost informovat o událostech a politikové pociťují povinnost ukazovat, že dokáží veřejnost ochránit. Avšak to, že je obtížné projevit uměřenost, není omluvou pro aktivní podporu terorismu. Všichni, kteří se tento týden podíleli na reakci na bruselské útoky, novináři, politikové i bezpečnostní lobbisté, mají zájem na terorismu. Jsou v něm velké peníze - čím je vytvořen děsivější obraz, tím větší peníze.
Můžeme reagovat na události v Bruselu tichými a důstojnými sympatiemi, svíčkami a mlčením. Jednat ohledně teroristických útoků uměřeně a nevýrazně neznamená je ignorovat. Teroristé mají specifické cíle. Zneužívají vraždění k politickým účelům. Ve svobodné společnosti neexistuje rozumná obrana proti zvěrstvu. Avšak existuje obrana proti cílům zvěrstev. Je jí nutnost vyhnout se hysterii, projevovat opatrnost a odvahu, nikoliv vyvolávat strach veřejnosti. Je jí rozhodnutí neměnit zákony, neporušovat svobody, nepronásledovat muslimy.
Během daleko nebezpečnější a systematické teroristické kampaně bombových atentátů IRA v sedmdesátých a v osmdesátých letech zásadně jak labouristické, tak konzervativní vlády zacházely s terorismem jako s trestnými, nikoliv politickými činy. Spoléhaly na policii a bezpečnostní jednotky, které hrozbu terorismu zmenšily, ale nikdy ji nedokázaly eliminovat. V podstatě to fungovalo, bez většího poškození občanských svobod.
Ti, kdo žijí ve svobodě, vědí, že to má svou cenu, což je určitá míra rizika. Platíme státu, aby nás chránil - ale nevzrušeně, aniž by se tím neustále chlubil anebo vyvolával v nás strach. Víme, že ve skutečnosti Evropa nikdy nebyla bezpečnější. To, že někteří lidé předstírají opak, neznamená, že to není pravda.
Ve své příručce Terorismus: Jak reagovat, definuje belfastský akademik Richard English hrozbu demokracii nikoliv jako "omezené nebezpečí" zabíjení a ničení. Je jím nebepzečí "vyvolání špatně promyšlených, extravagantních a kontraproduktivních reakcí státu".
Hrozba bruselských útoků leží nikoliv v terorismu, ale v reakci na terorismus. Je to ta reakce, které se musíme obávat. Avšak svoboda nikdy nevzniká z mimořádných bezpečnostních opatření.
Kompletní článek v angličtině ZDE
Vytisknout24.7. 2016 / Boris Cvek
Nad bezpečností EU je jistě třeba bdít na úrovni tajných služeb, policie a justice – měli jsme děsivé teroristické útoky džihádistů před více než deseti lety v Madridě (2004) a v Londýně (2005), dávno před tzv. uprchlickou krizí, a došlo k nim i nedá...