Soudní proces o korupčním jednání Davida Ratha a spol.

Spravedlnost podáváme pouze v úředních hodinách

7. 4. 2015 / Bohumil Kartous

"V boji s advokáty obžalovaných jsem zvítězil," sdělil státní zástupce Petr Jirát médiím poté, co padly zatím nepravomocné rozsudky v soudním procesu údajného korupčního jednání lidí v okruhu bývalého středočeského hejtmana Davida Ratha. Chápu radost státního zástupce z toho, že mu dal soud za pravdu. Jeho výrok ale vyvolává otázku, o co mu v soudním procesu vlastně šlo, zda o spravedlnost, nebo o potřebu uspokojit vlastní ambice. I to je ale v celé kauze spíše druhořadé. V ČR se totiž spravedlnost zjevně přiděluje pouze za příznivé konstelace. Otázka je, zda se pak ještě jedná o spravedlnost.

Nemám sebemenší důvod zpochybňovat to, jak soud posoudil vinu jednotlivých obviněných a jaké tresty obviněným udělil. Předpokládejme, že při svém rozhodování skutečně vzal v potaz všechny relevantní okolnosti a že stanovil tresty přiměřené závažnosti trestných činů, jež považuje za prokázané. Problém je jinde. Zdá se, že česká justice je připuštěna k možnosti vykonávat spravedlnost jen v určitých případech a za určitých okolností. 

Nemám vůbec nic proti přísným trestům za zpronevěru veřejného majetku, za korupci a další protizákonné způsoby přivlastňování veřejných prostředků těmi, kdo je mají spravovat ve veřejném zájmu. Nutné ovšem je, aby se tak dělo systematicky a ne pouze v ojedinělých případech. 

Pouze novinář, nebo nějaký "perverzní" nadšenec si asi pamatuje všechny případy, v nichž podle všeho došlo k jednání, které naplňuje povahu trestného činu, ale přitom nedošlo k tomu, že by byl takový trestný čin prokázán a že by byl konkrétní viník pojmenován a odsouzen. 

Skutečně si někdo "soudný" myslí, že za podvody v tzv. Open card stáli nějací bezejmenní úředníci? Nebo je to dáno spíše tím, že záchranná síť, která spolehlivě odstíní spravedlnost od těch, kdo podobné podvody skutečně iniciují a organizují, byla prostě v kauze Rath děravá a on a jeho skupina prostě propadli do justičního soukolí, v němž se ocitají všichni, kdo nemají po ruce dostatečně mocný antijustiční repelent? 

Nevím, je to samozřejmě spekulace. Spekulace, která je přiživovaná celou řadou podivuhodně selektivního uplatňování spravedlnosti. Právě to umožňuje Davidu Rathovi vykřikovat do světa, že se v případě, který se ho přímo dotýká, jedná o politický monstrproces. Vůbec to tak nemusí být, proč nevěřit, že soud skutečně rozhoduje spravedlivě? Protože spravedlnost je v tomto systému podávána jen v úředních hodinách...

Nezávislost soudců nebo soudcovský korporativismus?
Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 13.4. 2015