Diskuse o odebrání dětí paní Michalákové by měla vést k revizi poměrů v České republice
23. 1. 2015 / Jan Čulík
Je paradoxní, že česká média a česká společnost vesměs zuřivě reagují na skutečnost, že v Norsku byly paní Michalákové odebrány děti z důvodů, které nejsou známé a jsou přinejmenším sporné (jak na to upozornili i představitelé českého státu). Přitom zuřivé diskutéry jaksi nechává chladným, že v Norsku bylo odebráno rodičům ze sociálních důvodů méně dětí, než kolik jich bylo odebráno v České republice (Norů je 5 milionů, Čechů 10, tedy dvakrát tolik.) Proč všichni zuří proti Norsku a situace ve vlastní zemi je nechává zcela chladnými? Obávám se, že to vypadá, že je ve hře nehezká xenofobie a nacionalismus, až šovinismus. Mnohým Čechům, zdá se, vyhovuje obraz "zlých", "nacistických" cizáků v Norsku. Že je situace, která existuje v ČR, zjevně horší než v Norsku, už nikoho nezajímá.
Největším problémem na případu paní Michalákové je, že situace není jasná, deset důvodů, na jejichž základě rozhodl soud, aby jí byly děti odebrány, a další soudní instance to potvrdily, není známo. Češi se tedy rozčilují zcela planě a zbytečně. Do norských médií se případ dětí paní Michalákové vůbec nedostal a hysterii v českých médiích norská média zcela ignorují. Norové jsou vesměs s prací svých sociálních úřadů spokojeni. Pozorovatelé poukazují na to, že sociální služby jsou nezávislá struktura a politikové jejich činnost nemohou ovlivnit. Jedinou možností, jak může proti situaci paní Michaláková bojovat, je žalovat norský stát u norských soudů, na což jí norský stát - na rozdíl od státu českého! poskytne finance. Pokud u norských soudů neuspěje, bude se muset obrátit na Evropský soud pro lidská práva.
Velmi pochybuji, že hysterie debatérů na facebooku, na fórech českých deníků i v četných médiích jakkoliv ovlivní situaci v Norsku, ať je práce tamější sociální správy jakkoliv dobrá či špatná. Představa, že tato hysterie snad povede k reformě norské sociální správy, je hodně naivní.
Ne, tato hysterie je cílená do vlastních řad. Účelem je potvrdit si ve vlastním, domácím českém společenství, jak "my jsme v právu" a "cizí svět je ošklivý". Diskutéři z toho mají libé pocity. Obávám se, že to jde plně ruku v ruce s izolacionismem a xenofobií, šířící se v poslední době v české společnosti. Nezdá se mi, že by tyto reakce byly úplně zdravým vývojem.
Vytisknout