Bodláky Václava Duška

Růžové filmové plátno

11. 2. 2016 / Václav Dušek

Po válce se vyrojili sršáni a začali si vyřizovat účty - že často sáhli vedle, to se nedá, holenku, nic dělat, doba nazraje a tak hrrr na označené, že! Nalézt viníky. Postavit před lidový tribunál – pověsit, ubít, utopit. Sadistů a mizerů vždy dostatek. Sestra Bárové byla naháněna tupými hereckými břídily a spáchala sebevraždu - za to mohla její sestra, děvka, slamník mrzáka Goebelse, tlučhuby a pána nad lidmi. I Hitler si prý dělal zálusk na slovanskou Lidušku, otrapa germánskej. Opravdu? Řeči se vedou a pivo se pije.

Manželka Pepiho zašla za vůdcem, žalovala záletníka a Adínek Pepimu sexuální hrátky zarazil. Víme o tom, že Bárová byla v ohrožení? Nebo nebyla? Prosím vás, kdyby Adolf pokynul malíkem, skončila kdesi zmasakrována, zmizela z plátna i života vezdejšího. Naivita bajadéry? V každém případě.

Významný režisér pravil, že se mu Lída nelíbila a hrála špatně. V tehdejších časech se asi lidem líbila, jinak nechodili na její filmy, i když... vkus je sviňa, že, filmoví teoretici a ruzumbradové. Ale, co když Liduška režijního nimru považovala pouze za sexuálního škemrala? Nebyl významný, jen šedý, nezajímavý, placatý a po place se ploužil jako myška - prý. Mužských okounějících kolem hafo, většina od Drážďan, žádný od Berouna. Lehala s Pepim ze zištných důvodů? Nebo z touhy po dobrodružství? Anebo ji chemie oslabila mozek? Pepiho moc, úžasná. Myšlenky filozofa, znalec umění i krásy. Hele, zamilovat se může i vrah. A silně. Opravdu. Musel čadit podoben faguli. Tma přede mnou, tma za mnou. Domov? Ne! Děti, ne! Manželka už vůbec ne! Strana šla k šípku. Lidunka, kočička, čičinka, ptáček...

Další prokurátorský rejža se vyjádřil, že Lída byla děvka. Ó, silná slova, mužiku. Neznal si ji, potvoro. Prý zneužívala chlapy - ale kdeže, chlap se zneužít nedá, pamatujte páni mudrcové a sexy bobři. Vy navštěvujete bokem pouze ctnostné panny a v posteli jim vyprávíte geniální příběhy, na které nemůžete sehnat peníze - jinak by filmový svět čuměl a Oskar odpadl hanbou.

Otrapa číslo dvě, filmovník, jak by řekl uměnovědec Z. Nejedlý, má potřebu proklepat mladšího kolegu. Hele, chytil se prý špatně napsaného scénáře - nu, seriálové selanky vám přece jen zničí vkus a nadhled a rozhled - myslíte, že umíte vše. Omyl. Ke všemu si dovolí točit biják o ženský, co se válela s válečným zločincem a tvůrcem propagandy, odpusťte, propagandy držící primát v oblbování mas - i dnes se Pepi směje od ucha k uchu, jak mediální kuchtíci dle jeho receptu valí lidem do hlavy zmatek a upravené pravdy.

K prvnímu geniovi se vyjadřovat nebudu. Zemřel. O mrtvých pouze v dobrém. Zlá slova jsou zapovězena. Druhý šťoural si jistě vzpomene, jak nechal manželku zavolat kvůliva tantiemám a chudák hodná to žena, povídala scénáristům, jak manžel trpí, nemoc ho složila a zda by pánové nedali ze svých tantiem jakési procento. Nedali. Chamtivec se těší dobrému zdraví - a je mu přáno, žij do sto dvaceti, mudrci. Pamatuj na chybování, trocha skromnosti nezaškodí.

Lída Bárová na věčnosti zhlíží k domovině. Bože, v dokumentu si nahla z lahve šnapsu. Světe div se - alkoholická bábrlinka. Z plátna úsměvy mladé herečky - nemůže být Lídou Bárovou, snaží se ale neuškodit.

Mám sto a jednu výhradu k režisérovi Renčovi, nicméně rozhodl se natočit nebezpečný film; natočil kus ze života mladé ženy uprostřed neklidného světa. Málo, hodně? Rozhodne budoucnost. A někteří kritici vzpomeňte, jak jste mysleli, že ohromíte planetu vašim skvělým dílem - a ono nic, a tak si hodinu od hodiny hnijem a cupujeme kolem sebe bytosti hlava nehlava.

Vytisknout