Noam Chomsky v českých médiích

6. 6. 2014 / Daniel Veselý

Obecně se dá zdůraznit, že Chomskyho přínosy na poli apolitické vědy čeští vědci a výzkumníci skutečně uznali, ba přímo vyzvedávali, aniž by padlo slovo o vědcově světonázoru. Například Eva Hajičová z Matematicko-fyzikální fakulty UK na vlnách ČRo ZDE uvedla, že Chomskyho přínos pro lingvistiku obecně je zásadní a neoddiskutovatelný. Konkrétně pak hovořila o počítačové lingvistice s tím, že mu šlo o matematizaci či explicitnost lingvistiky, a lze konstatovat, že americký vědec ovlivnil i rozvoj informačních technologií.

Česká televize v relaci Události v kultuře dokonce zdůraznila ZDE, "že význam lingvistické teorie nejvlivnějšího intelektuála současnosti bývá srovnáván s Einsteinovými objevy". České sdělovací prostředky při velebení Chomskyho-vědce ale neopomněly zdůraznit jednu klíčovou politickou záležitost: Chomsky chtěl v bouřlivém roce 1968 navštívit Československo, avšak "tehdejší státní moc mu v tom zabránila".

V tomto pořadu Chomsky posléze vyslovil tezi, jež musí být pro českou mediální a politickou obec ještě větším rébusem než jeho přelomová publikace Syntaktické struktury vydaná roku 1957: "Kdyby mě zvolili prezidentem Spojených států, což je naprosto nepředstavitelné, tak první věc, kterou bych udělal, by bylo ustanovení komise, jež by mě soudila za válečné zločiny, které bych chtěl spáchat, protože tak se člověk chová, když se stane institucí".

Komentátor Hospodářských novin a zároveň autor nepříliš vstřícného textu Úlety nejvlivnějšího intelektuála Chomského Petr Fischer mě ve vysílání České televize příjemně překvapil, když na neprozíravou otázku moderátorky "Proč tak silná kritika Spojených států ze strany Chomského?" (zkusme si v českých médiích představit otázku "Proč tak silná kritika Ruska ze strany Alexandra Solženicyna?") odpověděl: "No, protože má rád Ameriku. Je to velmi jednoduché. On čte americkou ústavu. A tam se na začátku píše, že lidé se rodí rovni a že mají právo být šťastní. Noam Chomsky je přesvědčen o tom, že tomu tak není. Celou svoji kariéru kritizuje vlády Spojených států, ale i jiné vlády, a to z hlediska základní listiny americké demokracie." Fischer dále řekl, že Chomskymu jde o spravedlivý sociální stát, kde lidé budou mít rovné příležitosti, a dodal, že nechce "demokracii úplně rozbourat, ale že v této podobě nemůže nadále fungovat". Americký badatel přináší odpověď na stávající nešvary: "Navrhuje, aby vzniklo něco jako komunitní systém, kde si lidé budou moci více sáhnout na moc. Je to velmi přirozené, protože i tady v České republice lidé nemají bezprostřední demokratickou moc a Noam Chomsky je přesvědčen o tom, že v menším kolektivu je to možné", vysvětluje Fischer.

Skutečně dobrý článek, analyzující Chomskyho přednášku ve vyprodaném kině Metropol v Olomouci, vyšel na webových stránkách Radia Wave, které olomouckou diskusi vysílalo živě ZDE. Také rozhovor s Chomskym, týkající se převážně konfliktu Izraelců s Palestinci, který otiskla Česká pozice ZDE, není vůbec špatný, ačkoliv dotazující očividně nebyl s tímto tématem moc obeznámen, taktéž ani s Chomskyho názory na něj. Je třeba vypíchnout, že na propalestinské scéně existují určité rozpory. Chomsky viní z udržování konfliktu především Spojené státy a nikoliv primárně Izrael či izraelskou lobby, jejíž moc však postupně slábne, a má výhrady vůči kampani BDS bojkotující Izrael.

A nakonec přichází skutečná perla z pera lobbisty za americký radar a stoupence americké neokonzervativní kliky Saši Vondry v článku názvem Východoevropští disidenti moc netrpěli, otřel se Chomsky o Havla a spol. ZDE Článek cituje Vondru: "Absolutně nechápu, jak antisemitské a protikapitalistické postoje tohoto nešťastníka může u nás brát někdo s respektem. V době, kdy tu lidé jako Havel seděli za svobodu v komunistickém vězení, on z bostonských kaváren obhajoval genocidu Pol Pota v Kambodži"... "Bude-li svět kecům takových lidí znovu obdivně naslouchat, skončí to znovu v koncentráku nebo v gulagu".

Vondra samozřejmě neví vůbec nic o těžkém dětství Noama Chomskyho v chudobě a antisemitském prostředí irské katolické čtvrti, kde se formovaly jeho názory zejména díky jeho anarchistickému strýci.

Ono srovnání utrpení disidentů ve sféře vlivu USA a ve sféře vlivu Sovětského svazu Chomsky dokládá na základě poznatků desítek historiků obsažených v publikaci o studené válce, již vydal Cambridge University Press ZDE. Zde se píše o míře útlaku v poststalinské době ve východní Evropě a míře teroru v Latinské Americe -- v době mezi lety 1960 až 1990.

Jestliže Američany trénované a vyzbrojované bataliony smrti zavraždily v době, kdy padala železná opona, šest předních salvadorských intelektuálů, a to rovnou v prostorách univerzitního kampusu, a přitom se zbavily i svědků masakru, jejich hospodyně a její dcery, tak je toto přirovnání naprosto na místě. A to nemluvíme o ještě děsivějších hrůzách Reaganových válek v Centrální Americe v době, kdy u nás řada disidentů mimo jiné pořádala okázalé mejdany.

Chomsky tím ale nijak nezlehčuje osud vychodoevropských disidentů, jak to v americkém Kongresu ve svém hanebném projevu na začátku roku 1990 "naruby" učinil Václav Havel, kdy za potlesku přítomných politiků ve stoje metaforicky označil Spojené státy za "dobro" a Sovětský svaz za "zlo". V té době přitom kulminovaly masové vraždy civilistů a latinskoamerických disidentů prováděné klientskými juntami USA v Guatemale a Salvadoru, jimž americká vláda dodávala ve velkém zbraně, finance či diplomatické krytí a imunitu.

Ono Chomskyho "obhajování kambodžské genocidy z bostonských kaváren" je také kapánek složitější. Chomsky společně s Edwardem S. Hermanem napsali knihu, v níž souběžně srovnávali mediální pokrytí kambodžské genocidy a genocidy ve Východním Timoru. Samozřejmě, že masakry ve Východním Timoru se ve světlech západních mediálních ramp moc neohřály, protože byly Spojenými státy přímo podporovány. To Kambodža byla něco úplně jiného. Chomsky s Hermanem o počtu lidí zabitých Rudými Khméry zpočátku citovali z dostupných zdrojů. Ve skutečnosti polpotovci zabili asi 1.2 milionu lidí, čemuž předcházelo americké bombardování, jemuž podlehlo asi 600 000 osob. Hovoří se dokonce o dvou fázích kambodžské genocidy ZDE.

Chomsky ve skutečnosti zločiny Rudých Khmérů přímo nepopíral, maximálně uváděl nižší počty mrtvých v závislosti na dostupnosti validních zdrojů, nikoliv na základě hysterické propagandy Západu. Nicméně chtít po zkrachovalém politikovi Vondrovi analytický rozhled, to není skutečně v lidských silách.

Vytisknout