Zase na startu

27. 10. 2013 / Marek Řezanka

Pokud za strany, ke kterým bude mít levicový volič blízko, označíme ČSSD a KSČM, vidíme, že dohromady získaly přibližně 35 % hlasů. Oproti tomu strany, k nimž se hlásí pravicový volič (ODS a TOP09) daly dohromady necelých 20 % hlasů, tedy ani ne to, co získala sociální demokracie. Potom tu ale máme dva subjekty, které si s nějakým pravo-levým vymezováním nedělaly hlavu a které celkem obdržely přes 26 % hlasů. Ze stran hlásících se k politickému středu zabodovala pouze KDU-ČSL. Strany, které se do Sněmovny nedostaly, pochytaly zhruba třináct procent voličských hlasů.

Nízký podíl hlasů pro DSSS vůbec nemusí znamenat, že její program voliče neoslovil či že se nemáme obávat xenofobiích a rasistických sil. Je spíše možné uvažovat o tom, kam se většina potenciálních hlasů pro tuto stranu přelila.

Otázkou bude, jak Úsvit přímé demokracie T. Okamury (ne)bude prosazovat obecné referendum -- a hlavně, v jaké podobě.

Karty by tedy byly rozdány. Má ale vůbec někdo trumf? To teprve napoví předvolební vyjednávání, jež patrně nebudou nijak jednoduchá.

Poklesy volebních výsledků TOP09 a ODS se daly očekávat. Co se však čekalo méně, je volební zisk sociálních demokratů.

Mohla ČSSD udělat něco jinak? Jak to, že po třech letech vlády kabinetu P. Nečase nedokázala pro svůj program sociálního státu vyburcovat více lidí?

Důvodů je celá řada, nemálo příčin je pak třeba hledat v samotné ČSSD:

1) ČSSD se více než proti krokům vlády P. Nečase na jednotlivých resortech vymezovala vůči SPOZ. Lidem se kabinet P. Nečase ztratil z očí -- a jak se říká, sejde z očí, sejde z mysli. Bylo na sociální demokracii, aby nejen zkritizovala vládní kroky, které považuje za škodlivé, ale aby přiznala i svůj díl odpovědnosti na směřování jednotlivých resortů -- a aby nabídla konkrétní řešení problémů, na něž upozorní.

2) ČSSD chyběl přesvědčivý leader. B. Sobotku mají mnozí voliči spojeného s bytem za poslanecké náhrady -- a i když by se mohlo zdát, že v rámci našich politických zvyklostí je to prkotina, pro představitele nejsilnější levicové strany (alespoň za takovou se označuje) to u mnohých voličů mohl být výrazný handicap.

3) ČSSD postrádala jména. Jména, která by voliče na kandidátních listinách oslovovala, která by dávala znát, že to ČSSD s nějakou vizí sociálního státu myslí upřímně. Na televizní obrazovky se zatím vrátil (kde se asi o jeho osobu vzal ten mediální zájem?) přeborník přes "upřímnost", S. Gross, který by mohl být symbolem zmařených voličských levicových nadějí. Snad měl být potenciální volič sociální demokracie přesvědčen, že místo Drobilů a Drábků zvolí Grosse?

V každém případě je něco v sociální demokracii zvláštního, když nedokáže na své kandidátní listiny získat lidi, kteří sociální aspekt zdůrazňují, kteří se proti asociální politice kabinetu P. Nečase vymezili -- a kteří jsou veřejnosti známí. Proč skončila I. Švihlíková u SPOZ? Proč za ČSSD nemohla kandidovat E. Wagnerová? Podobných otázek by mohlo přibývat.

A jak si ČSSD vedla v krajích? Dokázala svými výsledky zaujmout?

4) ČSSD sice kladla důraz na fungující stát -- ale vypadlo jí poměrně důležité slůvko -- "sociální". Proč zde nebyla debata o směřování celé Evropské unie? O tom, že není jedna unijní politika, ale že dochází k poměrně zásadnímu ideovému střetu mezi zastánci škrtů všeho sociálního -- a mezi zastánci sociálního státu jako jediného možného základu pro kooperaci a pro zamezení sociálním konfliktům? Proč jsme se před volbami nebavili o představě energetické politiky, o potřebě soběstačnosti v zemědělské produkci, o modelech vzdělávání či o takové sociální politice, která nepovede k novým a novým ghettům sociálně vyloučených? Proč zde opět neprobíhala debata k velmi problematické formě tzv. církevních restitucí? ČSSD bohužel nedokázala dostatečný počet svých možných voličů oslovit. Nechávala je na pochybách, jak se v různých otázkách zachová a na co všechno nakonec (ne)kývne.

5) ČSSD by měla umět oslovit nejen inteligenci, ale také manuálně pracující. Měla by mít ve svých řadách viditelné členy, kteří rozumějí nejrůznějším řemeslům a mají za sebou viditelné výsledky.

Jistě lze najít řadu dalších důvodů, proč ČSSD neuspěla -- i mimo její řady. Například, že byla spojována s mediálně velmi nelichotivě vykresleným prezidentem republiky či že ji oslabila kampaň se symbolem vztyčeného prostředníčku a s hesly, jak s levicí dojdeme k monopolnímu oligarchickému kapitalismu Purinová střihu (tedy údajně k Putinově "komunismu").

ČSSD nedokázala najít hesla, kterými by se dokázala prodat. Přitom má velice bohatou historii, má, na co navazovat. Ale nese si i věčný cejch rozhádanosti a programové nejednoty. Mohla by se hlásit k odkazu T. G. Masaryka a poukazovat na hodnoty v oblasti sociální i morální, které prosazoval. Mohla -- ale zřejmě si řekla ne. I proto tu nyní máme jedno poměrně silné, i když programově neukotvené -- Ano.

Vytisknout