Českem obchází strašidlo

24. 10. 2013 / Lubomír Brožek

Kněz arcibiskup měl prostě na mysli ono klasické strašidlo z Komunistického manifestu, které jest pečlivě ošetřováno a oprašováno, aby mohlo být v pravý čas vytaženo na světlo a připomnělo tu školákům, tu zmateným voličům, co je to boží bázeň. Bu bu bu.

Kdo se nebojí, je podezřelý. Co na tom, že strašidlo je značně archaické a že opravdová hrůza je v  očích bezdomovců, v nichž vyhasla naděje, že velkou úzkost vzbuzuje armáda nezaměstnaných, rostoucí kriminalita, ohromující počet exekucí pro mnohdy bagatelní opomenutí, tisíce narkomanů, gamblerů, prostitutek všeho druhu, lež, cynizmus, bezohlednost, pokrytectví, tunely do státní kasy, na jejichž konci je tma a tma, živá kultura, která trpně převzala roli fackovacího panáka, média proměněná v marionety oligarchů, elity, které si nasadily klaunské nosy a zmizely a nikdo neví, kam. Nikdo je ani nehledá. A už vůbec ne český primas, který má důležitější starosti.

Papež ať si třeba káže o skromnosti, pokoře, soucitu, solidaritě s potřebnými. Jako by, medle, nevěděl, jak potřebný je pražský arcibiskup a jaká strašidla mu do toho chtějí hodit čertovské vidle. Ne, tohle papež nepochopí. Natož nějaká redaktorka Shánělová, že. To by bylo, aby si kvůli hloupým volbám nemohl pan kardinál hezky od plic říci co má na jazyku a varovat ovečky, že čert nikdy nespí. Jeho Svatost ať se stará o své chudé - jeho eminence je zase přítelem bohatých a mocných. I ti potřebují svého pastýře, aby je cestou do království nebeského nepředběhl uchem jehly nějaký pitomý velbloud anebo jiné zvíře. Třeba chiméra. Panu arcibiskupovi se sice nepodařil sdělit posluchačů rozhlasu úplně všechno, ale mimořádně dobře se mu svým projevem podařilo sjednotit občany.

Výjimečně se tentokrát shodli ti zleva i zprava, že kardinál Duka ve svém vystoupení nevykazoval ani stopové prvky pokory, která je vlastní mnohým prostým farářům. Kéž by měli (a nejenom posluchači Českého rozhlasu) tak jasno i v jiných věcech. Průzkumy volebních preferencí například naznačily, že pokud jsme byli dosud v louži, budeme pravděpodobně brzy (po volbách) pod okapem. Ale nic není jisté. A tak čekáme. Jako v té výše zmíněné básni, v níž se na jiném místě píše: "Proč je tak nečinný senát? Proč sedí senátoři a zákony nedávají? Protože barbaři mají dnes přijít. Proč by se ještě se zákony mořili senátoři? Až přijdou barbaři, sami zákony dají."

Báseň dále popisuje jak konzul a prétoři oblékli šarlatové tógy a náramky jiskřící smaragdy a vzali si hole vykládané zlatem a stříbrem, protože takové věci imponují barbarům. Báseň však končí značně rozpačitě, neboť barbaři se neobjevili: "Co bude teď s námi bez barbarů. Ti lidé byli přece jen řešením."

Tak mě napadá, jestli se to s těmi barbary nemá jako s oním strašidlem. Pokud ovšem už barbaři nejsou dávno mezi námi. Tváří se asertivně, hovoří o nápravě zlořádů a odpovědné správě věcí veřejných. Nekřičí na novináře jako pan kardinál. Na první, letmý pohled vlastně ani jako barbaři nevypadají.

Vytisknout