O svobodě projevu v katolické církvi

23. 10. 2013 / Ivan Větvička

Kardinál Dominik Duka kázal 21. října redaktorce Českého rozhlasu o svobodě slova a nařkl ji z cenzury (BL 22. 10.). Než začne Jeho Eminence poučovat okolí o svobodě projevu, měla by věnovat větší pozornost této problematice uvnitř vlastní církve. Názorný příklad toho, že je co napravovat, bylo možné pozorovat na symposiu Umění života, nad nímž převzali záštitu kardinálové Dominik Duka a Miloslav Vlk.

Jednu pravdu hlásati budeš

Symposium proběhlo 1. až 15. září v bývalém augustiniánském klášteře v Třeboni a zabývalo se stvořením světa. Své k tomu mohli říci nejenom kněží a lidé nahlížející na téma katolickým prizmatem, ale i umělci ze ,,sekulárního světa." Jenomže kdo se odchýlil od církví schválených "pravd," narazil. Jedna z organizátorek se pokusila předčasně ukončit přednášku profesora Kurta Gebauera, když tvrdil, že bůh, který stvořil svět, možná zahynul. Nyní možná žádný bůh není, a nebo to je někdo úplně jiný, než původní stvořitel. Pan profesor se umlčet nenechal, ale plakát s jeho zamyšlením byl neprodleně odstraněn z výstavních prostor. Stejně tak byla odstraněna další díla, která nevyhovovala úzkému pohledu na svět některých organizátorů.

Co naplat, že s místním děkanem, panem Davidem Henzlem, bylo možné zajímavě diskutovat a byla to debata podnětná, i když nedošlo ke všeobecné shodě? Církev má ve svých řadách dostatek lidí, kteří vliv jedinců vybočujících z řady spolehlivě eliminují.

Katolická církev a svoboda slova jsou jako dvě rovnoběžky: potkají se v nekonečnu.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 23.10. 2013