Chudá církev

25. 3. 2013 / Lenka Procházková

František z Assisi naplnil Ježíšovu zvěst o návratu k pokoře. Svou proměnou František fascinoval současníky a inspiroval následníky. Význam osobnosti pro dějiny je vždy hodnocen nejen podle vlivu na dobu, kdy žila, ale i podle ozvuků přetrvávajících v dobách příštích. František z Assisi šel jinou cestou než později Jan Hus. Nekřičel po pravdě, ale splynul s ní. Jeho život po velké změně už byl prost utrpení i zápasů, byla to cesta lásky a vnitřní radosti. I církev svatá, vyčerpaná válkami a vnitřními spory, pochopila, koho ve Františkovi má a moudře jej delegovala mezi světce.

Tím překonala své kritické období a navíc si zakonzervovala řešení pro krize budoucí. V současnosti církev svatá jednu ze svých největších krizí prožívá, takže zvolení papeže s přijatým jménem František je pokusem o záchranné řešení. Nový papež je skromný člověk, už jako arcibiskup jezdil veřejnou dopravou a i nyní šetří na svém šatníku i obuvi a nepotrpí si na zlato. Duch svatý tedy našel v Buenos Aires papeže, který jde příkladem a jehož tvrzení, že církev má být chudá a sloužit chudým, působí jako z jiného, dávno ztraceného světa. První vlaštovka, ohlašující blýskání na lepší časy přilétla z Kypru, když tamní arcibiskup nabídl veškerý majetek kyperské pravoslavné církve na zmenšení státního dluhu. V Čechách se zatím naši římskokatoličtí hodnostáři k papeži Františkovi hlásí jen slovy. Ovšem až podle skutků poznáte je. Ale i kdyby jejich příští skutky odporovaly jejich dnešním slovům, může to papež František změnit. Pravomoci na to má.

Podle kanonického práva, jež má hierarchickou strukturu, je papež nejvyšším rozhodčím v římskokatolické církvi a současně je i vrchním správcem veškerého jejího majetku. Pokud tedy bude papež František chtít, pak má absolutistickou moc navrátit do vlastnictví českého státu majetky, které dle protiústavního zákona č. 428/2012 Sb. hodlala zdejší římskokatolická církev převzít. Takový radikální a bohulibý krok by byl skvěle načasován na letošní výroční slavnosti Cyrila a Metoděje. A Velehrad, odkud by rozhodnutí papeže Františka bylo oznámeno, by se stal velebeným místem i pro české a moravské humanistické ateisty. Přineslo by to i příjemný vedlejší účinek, když by český premiér, ministr financí a ministr zahraničí, coby praktikující katolíci, děkovali papeži Františkovi za definitivní vyřešení vleklého problému. Ministryně kultury by konečně dostala možnost projevit svou erudici a navrhnout jednoduchý zákon o financování církví z daní a darů věřících, což by ve výsledku naplnilo papežovu vizi o chudé církvi.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 25.3. 2013