Pol Pot a marxismus

24. 3. 2013 / Miroslav Tejkl

V příloze Orientace Lidových novin z 23. března 2013 vzpomenul redaktor Marek Kerles polpotovskou genocidu -- a to v souvislosti se smrtí Ienga Saryho, vedle Pol Pota (Saloth Sara) a Khieu Samphana dalšího výrazného činitele režimu Rudých Khmerů v Kambodži 70. let. Kerles tuto vzpomínku pojal jako určité školení veřejnosti, ve kterém odvážně do jakési bramboračky zamíchal všechno možné a z kulturní revoluce a totálního zničení veškerého dědictví, které by prý jinak (podle něj) nabourávalo podmínky pro reprodukci nastoleného stavu absolutní rovnosti, učinil předpoklad komunismu a dokonce s drzosti diletanta hovořil v této souvislosti o marxismu a marxistických idejích.

Kerles pochopitelně má právo rozvíjet úvahy o různých krystalicky čistých komunismech, jak se mu zlíbí.

Pokud ale hovoří o komunismu na základě marxistických idejí, o marxismu a Marxovi (což v článku dělá neustále), tak buď vědomě lže ...

... nebo vůbec neví, o čem mluví.

Tak především marxismus není koncepce, kde by rovnost měla být nějakým cílem, o který je přes všechny překážky usilováno. Má to být spíš by-produkt podle Marxe nezbytného (historicky determinovaného) vývoje, kdy budoucnost má být spojena s možností každého člověka naplňovat své lidství a své tvůrčí předpoklady (známá maxima marxismu, že "svobodný rozvoj jedince je podmínkou svobodného rozvoje všech").

Sám marxismus je přitom historicko-analytická a (poměrně mlhavě) i prognostická teorie, která nechce totálně ničit to předchozí, ale právě naopak zdůvodňuje, že DALŠÍ vývoj v kapitalistickém rámci vytváří podmínky pro překonání tohoto kapitalistického řádu, který jednou prý přestane jako institucionální schéma odpovídat možnostem rozvoje vysoce vyspělých výrobních sil. Komunismus bude pak prý beztřídní společnost stojící na všech předchozích výdobytcích kapitalismu. Představa komunistů o budoucnosti, ke které je třeba směřovat, odpovídala zhruba obrazu civilizace ve starém vědeckofantastickém románu Stanislava Lema "K mrakům Magellanovým". Marxisté dokonce zdůrazňovali, že jen ekonomicky i jinak vysoce rozvinutá společnost je schopna přeměnit se ve společnost beztřídní (ať už si o pravděpodobnosti takového vývoje myslíme cokoli). Podobně to pojímala i vládnoucí ideologie zemí reálného socialismu - a považovala za handicap a vůbec ne výhodu, že je nutno novou společenskoekonomickou formaci socialismu a komunismu budovat (jak si mysleli, že dělají) v zemích, které kromě ČSSR, NDR a zejména Slovinské socialistické republiky k vyspělým kapitalistickým zemím nepatřily. Vždyť vyspělý základ zformovaný v kapitalismu byl považován za podmínku budování socialismu a komunismu -- a nikoli za překážku ...

Kerles naopak celou záležitost vykládá tak, že marxistický komunismus je prý založen na nutnosti zničení starého světa a poté na vytváření nového světa rovnosti - s novým člověkem zbaveným všeho starého, na co by se mohl osobně upnout a co ho podle Kerlese jaksi "korumpuje".

To je ale samozřejmě naprostý nesmysl -- přinejmenším pokud jde o komunismus založený na marxistických idejích nebo prostě o marxismus jako takový. Přitom Kerles v článku zdůrazňuje, že nejvhodnějším "materiálem" je pro budování nového světa negramotný rolník -- a v této souvislosti si přece mohl vzpomenout, že ve škole mu -- přinejmenším letem světem -- sdělili, že marxisticky pojaté revoluce přece měly vycházet z hlavní role průmyslové dělnické třídy -- nikoli negramotného rolnictva v zemích Třetího světa ...

Karl Marx
Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 25.3. 2013