Nejsem zamilován do Jiřího Dienstbiera a Stranu zelených jsem nevolil

22. 3. 2013 / Karel Dolejší

Tak předně, ohledně mých údajných osobních sympatií k Jiřímu Dienstbierovi: Nikdy jsem se s tímto politikem nesetkal, takže nemyslím, že by bylo namístě hovořit o nějakých skutečných osobních sympatiích. Nepatřil jsem ani k těm, kdo se před prezidentskou volbou k Dienstbierovi halasně hlásili, neboť věřili, že se díky nesporné popularitě opravdu stane prezidentem. Nejen že jsem v úspěch kandidatury vzhledem k povážlivé slabosti vnitrostranické podpory v ČSSD ani na vteřinu nevěřil - považoval jsem ji od počátku za hrubou chybu a svým způsobem za past, do níž se tento ambiciózní politik chytil. Nemám ale ani ve zvyku se teatrálně hlásit k těm, které tolik lidí považuje za úspěšné. V takové situaci se totiž stejně nedá poznat, kdo to jak myslí - kdo je z toho či onoho důvodu skutečným příznivcem a kdo jen kalkulujícím pochlebovačem, který se hodlá hřát v přízni vysoce postavené osoby a doufá, že na něj v jeho poníženosti dopadne alespoň odlesk slávy a snad i nějaká ta drobná prebenda.

Českou Stranu zelených jsem nevolil a lze-li to tak říci, nechoval jsem k ní nikdy ani zvláštní sympatie. Zajímali mě výhradně jednotlivci, kteří to s touto stranou mysleli (a někteří dosud myslí) poctivě. A ti byli vždy spíše v menšině a jejich menšinovost se myslím i za současného vedení nadále prohlubuje.

Myslím, že je úplně zbytečné spekulovat o charakteristikách Dienstbierova voliče. Za tohoto politika mluví volební výsledky v Praze, které jsou na poměry ČSSD bezprecedentní, stejně jako relativně solidní výsledky v prezidentské volbě (jakkoliv tolik jeho stranických kolegů od počátku kampaňovalo pro Zemana) naprosto jasnou řečí - a nějaké ironizování na tom nemůže nic změnit. Bohužel, ČSSD se rozhodla místo pro roli strany typu "catch-all" západního typu profilovat spíše jako strana výhradně tradičně zaměstnanecká, s těžištěm podpory v regionech - a zlikvidovat protikorupční agendu, jejímž symbolem se právě Jiří Dienstbier stal.

Problémy, které z toho plynou, jsou nejméně dva. Za prvé, konzervativní strýcovský image ČSSD jí získá minimální podporu mezi mladou generací ve městech a do budoucna podkope její postavení. A za druhé, česká politika zbavená autenticky protikorupční agendy připomíná prasklou zahradní hadici. Jestliže je pravda, že jen na zmanipulovaných veřejných zakázkách mizí ročně z veřejných rozpočtů 50-100 miliard korun, pak zde patrně příliš nepomohou ani pokusy navýšit daňový výnos.

Protože když do prasklé hadice čerpáte vodu pod větším tlakem, tak ji prostě jen o to více unikne a je vyplýtváno.

Nezvolení Dienstbiera je tedy mimo jiné i vzkazem voličům, že ČSSD hadici nehodlá zalepovat, ale jen do ní pumpovat pod větším tlakem. Živnostníci a drobní podnikatelé jsou dnes na tapetě, nicméně na sjezdu v Ostravě opět nechyběly podivné spřízněné podnikatelské postavy jako pan Kočka.

Voliči zajisté nejsou úplně hloupí a myslím, že tento vzkaz bez ohledu na vydatné stranické mlžení náležitě vyhodnotí.

Vytisknout