Kachny nejsou tím, čím se zdají být

22. 3. 2013 / Karel Dolejší

Když jsem k malému hejnu obyčejných ochočených březňaček přidal orpingtonského kačera, jednotná lidová fronta se s příchodem samce téměř dvakrát těžšího než každá z kachen jednotlivě vypořádala velmi rozhodně. Chvíli jsem měl dokonce obavy, že kačer uhyne hlady. Asi dva týdny si téměř ani neškrtnul dokonce i během krmení. Nakonec byl sice milostivě přijat, nicméně v pozici "flock leader" nadále zůstala nejenergičtější z kachen, která také během krmení zobe jako první. A není vůbec pravda, že by ostatním nic nezbylo.

Kachny totiž nejsou seznámeny s kodifikovanými "etologickými" vývody některých českých mediálních prostitutek obojího pohlaví - a tak nevycházejí automaticky z představy o přirozené autoritativní roli alfasamce, který ostatním v nejlepším případě háže pod stůl ohlodané kosti. Vše co se mezi kachnami v realitě odehrává je výsledkem konkrétního boje o moc a vliv, aniž by byl nějaký výsledek předem zaručen. Kachny se přes to všechno dál kolébají po dvoře na oranžových nohách, aniž by proto trpěly představou, že propagují ČSSD. A nečtou Ovidia, takže v klidu hledí na oblohu, aniž by měly pocit, že se dopouštějí aktivity vyhrazené mezi všemi tvory pouze a jedině člověku.

Ne, Češi nejsou jako kachny. Nemají se na co vymluvit.

Vytisknout