Zločin na kulturním dědictví v českých zemích

24. 3. 2013 / Michal Horák

Je obrovské množství jiných hrůz, které v podstatě nelze vůbec vyčíslit a které jsou na hraně trestní činnosti vyplývající z neuvážených restitucí. Chtěl bych uvést osudy krásných kulturních památek, zámků s jejich zahradami a ostatními náležitostmi. Příkladem jsou následující:

1) Zámek v Bezděkově u Klatov, původně ze 17. století a na místě gotické tvrze. Nyní přestavěn v 18. století podle plánů architekta Ulmanna do stylu anglické gotiky a doplněný unikátní zahradou - v současnosti vlastníkem lotyšský podnikatel.

2) Zámek ve Střele u Strakonic, původně gotický hrad ze 13. století a majitelem byl Zdeněk ze Střely. V roce 1646 patřil panu Lvu z Rožmitálu. Barokní zámek, včetně kaple na místě původního hradu, postavil kolem roku 1720 jezuitský řád (Klatovští jezuité) - v současnosti ve vlastnictví téhož lotyšského podnikatele.

3) Zámek v Defourových Lažanech je původně gotickou tvrzí z konce 15. století, respektive tvrzí z roku 1366. V nynějších podobě je z druhé polovině 17. století - v současnosti vlastní italský majitel.

A jistě bych mohl pokračovat formou tohoto výčtu dále.

S největší pravděpodobností na všech lokalitách nebyl proveden základní archeologický výzkum.

Všechny uvedené nemovistosti (a řada dalších) prošly v nedávné době neradostným vývojem, zejména z důvodů majetkoprávních. Ještě v době minulého režimu byly v dobře zajištěném stavu a sloužily jako archivy či internátní školy (zemědělské a jiné specializované školy). Všechny hlavní atributy jejich památkového významu v interierech a exterierech byly zachovávány a udržovány, včetně přilehlých v hluboké minulosti zakládaných zahrad s řadou exotických dřevin atd.

Pokud u jiných věcí ne, pak u takovýchto majetků šílený proces privatizace a restituce až na "čest vyjímkám" odsoudil tyto památky ke strašnému osudu. Postupně přešly z rukou státu do rukou restituentů (nebo byly zprivatizovány) a od restituentů prodejem k ne zcela průhledným zahraničním vlastníkům. Staly se pravděpodobně podkladem k čachrům, což je pravdivý význam vznešeného slova spekulace. Tito vlastníci obyčejně původní uživatele (školy, stát a podobně) doslova z těchto nemovitostí vyhnali a nemovitosti ponechali svému osudu.

Jedinými následnými uživateli těchto nemovitostí, které byly velmi žalostně zabezpečeny, se staly bandy zlodějů, které vykradli co se dalo a následně pak dílo zkázy dorazily skupiny narkomanů a bezdomovci, kteří se pochopitelně velmi rádi do takovýchto objektů uchylují. Všechny výše uvedené památky se postupně dostávají do stavu, kdy náklady na jejich opravu, pokud bude ještě vůbec možná, dosáhnou obrovských sum a bude asi problematické očekávat, že nápravu provedou současní vlastníci. Památky se z nádherných staveb a zachovalých interiérů a exterierů, které jsme ještě mohli obdivovat za minulého režimu, změní v žalostné trosky. Jen namátkou uvádím z těchto tří, že zámek ve Střele postavený na místě původního hradu ze 13. století (jeho trosky jsou v těsné blízkosti zámku) je toho nejlepším možným příkladem. Za své zde vzala unikátní barokní kachlová kamna, naprosto ze středoevropského hlediska unikátní původní soubor parketových podlah atd., nemluvě o fasádách, oknech a chátrajících střechách.

Toto považuji za skutečný projev na hranici nejen trestní odpovědnosti, ale i kulturní zhovadilosti. Toto je zločin na našem venkově a národu. Nechápu, jak někdo chce sem k nám lákat turisty, když vedle Prahy a pár krajských a okresních měst jim můžeme nabídnout pouze oblasti zastavěné často odporným "podnikatelským barokem" a pyšnící se rozpadajícími se skutečně významnými kulturními památkami, často dominantami příslušné lokality. Také nechápu, že stát nemůže uplatnit své právo a uvedené objekty vyvlastnit a provést na nich nezbytně nutné záchranné práce a pak je nabídnout k odprodeji jiným, odpovědným vlastníkům. Když to mohli udělat v USA s bankami, proč by to nešlo u nás s tímto majetkem, který pro český národ má ještě jiný smysl, než jen "prachy". A po přečtení nedávného článku pana Ing. Stráského o podmínkách a přípravě privatizace (ředitel národního parku Šumava), jednoho z aktérů privatizace, bych právě za tyto důsledky amatérismu v privatizaci umožněného zřejmě obtížně jiným názorům přístupným Václavem Klausem pohnal jeho a tyto pány k opovědnosti. Amnestie mi může být ukradená, ale tahle hrůza nikoliv, protože z této hrůzy se může stát velmi jednoduše nenapravitelná škoda na poli kulturního dědictví našeho národa.

Vytisknout