Pět důvodů, proč Asadův režim přežívá

31. 8. 2012

V jednom z nemnoha rozhovorů pro syrskou televizi z poslední doby Bašár Asad připustil, že jeho ozbrojené síly nedokáží rychle porazit povstalce, ale současně také prohlásil, že se situace zlepšila. Je to proto, že i když možná už nezíská kontrolu nad celou zemí, neexistují ani náznaky toho, že by povstalci či jejich regionální nebo globální podporovatelé dokázali zasadit režimu rozhodující úder. Mezinárodní společenství je rozděleno, ani největší příznivci povstalců se nedokázali shodnout na společné strategii a spory uvnitř opozičního tábora dále snižují pravděpodobnost intervence. Navíc existuje celkem pět faktorů, díky nimž teď režim může přinejmenším po nějaký čas přežít.

Za prvé, Asadové mohou počítat s tradiční podporou křesťanů, Kurdů a Drúzů, jakož i sunnitských obchodních, politických a vojenských elit. Většina dezercí se týkala sunnitů. Pokud povstalci nedokážou izolovat Asada od základny jeho politické podpory, může se sice měnit rozsah území pod kontrolou obou stran, ale režim nepadne. A chybějící vyhlídky na politický kompromis mezi frakcemi umocňují váhání zemí uvažujících o intervenci.

Za druhé, režim svou krizi exportoval. Sunnitsko-šíitské spory se znovu rozpoutaly v Iráku a přibývá násilí, přičemž sunnitské kmeny v západním Iráku jsou blízce spřízněny s kmeny v jihovýchodní Sýrii. A ještě jasnější spojení existuje v Libanonu, kde nedávné boje v Tripolisu vyvolaly obavu z návratu k občanské válce. Předáním kontroly severovýchodních území Kurdům, kteří zde vyhlásili autonomii a jsou neutrální vůči režimu i povstalcům, vytvořil Asad problém pro Turecko, které se obává vzniku samostatného kurdského státu. V samotném Turecku žije půl milionu Alávitů a 25% obyvatel se hlásí k podobné sektě Alevitů. Asad vytvořil problémy sousedům a současně snížil pravděpodobnost, že by do takto složitého konfliktu chtěl někdo intervenovat.

Za třetí, opozice zůstává hluboce rozdělena a chybí jí jasná strategie. Syrská národní rada podporovaná radikální Francií nemá podporu ani politických, ani vojenských uskupení a byla z velké části odstavena na druhou kolej. Chybí jednotné velení a islamisté jsou stále viditelnější. Operace v Aleppu přinesla přinejlepším smíšené výsledky, podpora střední třídy pro režim nebyla příliš poškozena a i řada velitelů se hněvá, že došlo k pokusu svést rozhodující bitvu za podmínek, kdy vítězství bylo velmi nepravděpodobné. Prodlužování války vyvolává riziko únavy mezi obyvatelstvem.

Za čtvrté, regionální a globální strategické rivality posilují strategickou remízu. Proti Západu stojí Rusko a Čína, proti Saúdské Arábii, Kataru a Turecku Írán a Irák.

Za páté, Asadův konec není řešení. Naopak, s jeho pádem vážně hrozí, že země začne připomínat Libanon 80. let, tříšť frakcí neovladatelnou z žádného místa - a to pochopitelně není výsledek, o jaký by někdo stál.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 31.8. 2012