Causa Rath - analýza:

Žaluji Českou republiku...!

30. 8. 2012 / Martin Kunštek

Úvodem si dovolím citovat některá podstatná ustanovení Ústavy ČR a Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Dále se pokusím provést právní analýzu postupu orgánů činných v trestním řízení cause Rath ve vztahu k Listině a Trestnímu řádu. A srovnám je s postupy použitými v causách Tomáše Pitra a Radovana Krejčíře a některých dalších na dokreslení "gumovosti" našich zákonů. Provedu srovnání rozsudků nad obchodním ředitelem společnosti ČEZ, a. s. Alanem Svobodou a řidičem autobusu Dopravního podniku města Olomouce Romanem Smetanou. Jejich výsledek dokládá tvrzení uvedená v perexu.

Ústavou předpokládaná rovnost práv

Naše země se formálně hlásí k principům demokratického právního státu. Čl. 1 odst. 1 Ústavy stanoví že "Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana." V čl. 3 je pak dále stanoveno, že "součástí ústavního pořádku České republiky je Listina základních práv a svobod." Listina pak hned v čl. 1 ustanovuje, že "lidé jsou svobodní a rovní si v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.". V čl. 2 odst. 2 pak Listina stanoví, že "státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.". Mezi uplatňování státní moci nepochybně patří provádění trestního stíhání policejními orgány a státním zastupitelstvím. Jakož i výkon moci soudní při kriminálním procesu.

Listina jejich výkon dále omezuje ustanovením čl. 4 odst. 2 až 4 takto:

"(2) Meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou základních práv a svobod upraveny pouze zákonem.". Takovým zákonem jsou např. Trestní zákoník, Trestní řád, nebo zákon o Policii ČR, zákon o státním zastupitelství a zákon o soudech a soudcích.

"(3) Zákonná omezení základních práv a svobod musí platit stejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky.

(4) Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena." 

K těmto ustanovením se formálně hlásí i Trestní řád, který v § 2 odst. 4 stanoví, že "trestní věci musí projednávat co nejrychleji a s plným šetřením práv a svobod zaručených Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána; při provádění úkonů trestního řízení lze do těchto práv osob, jichž se takové úkony dotýkají, zasahovat jen v odůvodněných případech na základě zákona a v nezbytné míře pro zajištění účelu trestního řízení."

S ohledem na mediální hysterii a některé dále popsané nekonzistentní postupy policistů a státních zástupců v cause Rath je zde na místě připomenout i ustanovení § 2 odst. 1 a 2 Trestního řádu, které stanoví:

"(1) Nikdo nemůže být stíhán jinak než ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví tento zákon.

(2) Dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu není vina vyslovena, nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení, hledět, jako by byl vinen.".

Aplikace zákona nezákonným způsobem

Nyní si citovaná ustanovení konfrontujme s fakty známými z causy Rath a s tvrzeními obžaloby a obhajoby:

14. května 2012 večer byl poslanec a tehdy ještě hejtman Středočeského kraje David Rath zadržen Policií v Rudné u Prahy před domem ředitelky Nemocnice Kladno Kateřiny Pancové. Podle tvrzení Policie u něj bylo při osobní prohlídce nalezeno 7 milionů Kč. Podle tvrzení policistů má jít o úplatek za zmanipulování veřejné zakázky na rekonstrukci zámku v Buštehradě.

Při noční domovní prohlídce domu Kateřiny Pancové, který s ní obývá i její druh bývalý poslanec Pater Kott policisté podle svého tvrzení nalezli dalších 30 milionů korun. Podle obvinění vzneseném 15. května proti Rathovi, Pancové, Kottovi a dalším mělo jít rovněž o úplatek za zmanipulování veřejné zakázky na rekonstrukci zámku v Buštehradě.

Při domovní prohlídce v domě, který má David Rath ve společném jmění manželů se svojí ženou Evou Policie nalezla v trezoru dalších 10 milionů Kč. Police tyto peníze zabavila jako výnos z trestné činnosti. Přesněji řečeno peníze původně "odňala" podle § 79 Trestního řádu jako "věc důležitou pro trestní řízení".

Zde je na místě vysvětlit, že odnětím podle § 79 se rozumí zajištění věci jako důkazu, nebo předmětu, kterým byl spáchán trestný čin (např. pistole v případě vraždy nebo automobil v případě ublížení na zdraví). Účelem tohoto úkonu je umožnit zjištění, zdali byl spáchán trestný čin a případně jak.

K  vlastnictví uvedených 10 milionů se přihlásil poslancův otec MUDr. Ratmír Rath. S tím, že jde o peníze řádně vydělané jeho lékařskou praxí a přednáškami v zahraničí. A řádně zdaněné. Což podle obhajoby doložil mimo jiné daňovými přiznáními. Svému synovi je měl Dr. Rath senior svěřit za účelem investice do rekonstrukce společně vlastněné polikliniky.

Zde je na místě připomenout, že žádný zákon nestanoví občanovi povinnost prokázat původ majetku. Žádný zákon, který by takovou povinnost ukládal Parlament nikdy neschválil. Zákon naopak stanoví, že Policie je povinna prokázat, že zabavený majetek je výnosem trestné činnosti, nebo byl k ní použit, nebo je k tomu určen. Bez ohledu na to zda jde o peníze, nemovitost nebo jinou majetkovou hodnotu, tak jak je to stanoveno v § 79 až 79f Trestního řádu.

Maření vyšetřování

Za celou dobu trestního stíhání obviněného Davida Ratha Policie neprovedla žádný forenzní ani jiný důkaz, který by dokládal její tvrzení, že peníze nalezené u obviněného jsou výnosem trestné činnosti. A to ani v případě peněz nalezených v domě obviněného ani v případě peněz nalezených osobní prohlídkou obviněného při jeho zadržení (oněch slavných 7 milionů v krabici od vína). Ve spisu se ke dni 29. srpna 2012 nenachází žádný záznam o tom, že by byl proveden důkaz např. formou sejmutí otisků prstů z bankovek, který by dokládal, že obviněný Rath skutečně věděl, že přijal peníze, a že je přepočítával jak tvrdí policie s odkazem na odposlechy. Spis zato obsahuje zajímavou skutečnost, že jde o peníze vybírané v průběhu 3 let na 7 různých místech ČR (sic). Podle pásek s razítky má jít o peníze vybrané např. ve směnárně v Brně, před 3 lety, dále v bance v Ostravě apod. Představa, že by si tak dlouho někdo "šetřil" na úplatek pro Ratha mi přijde poněkud zarážející. Zvláště když vezmeme v úvahu, že v té době ani nemohl tušit, že bude nějaká taková zakázka vypsána. Policie tuto skutečnost nekomentuje.

Tuto "laxnost" v opatřování důkazů si dovoluji konfrontovat s ustanovením § 164 odst. 1 Trestního řádu, který stanoví, že "policejní orgán postupuje při vyšetřování z vlastní iniciativy tak, aby byly co nejrychleji v potřebném rozsahu vyhledány důkazy k objasnění všech základních skutečností důležitých pro posouzení případu, včetně osoby pachatele a následku trestného činu.". Podle mého názoru policisté pracující na tomto případu neplní povinnost uloženou jim zákonem.

Perzekuce a šikana

Později v červenci policisté zajištění 10 milionů z Rathova trezoru provedené podle § 97 (viz výše zajištění věci za účelem zkoumání) "přeusnesli" na tzv. zajištění náhradní hodnoty podle § 97f Trestního řádu. V něm je stanoveno, že "nelze-li dosáhnout vydání nebo odnětí věci (§ 78 a 79) nebo nelze-li zajistit peněžní prostředky na účtu (§ 79a a 79b), zaknihované cenné papíry (§ 79c), nemovitost (§ 79d) nebo jinou majetkovou hodnotu (§ 79e), které jsou určeny ke spáchání trestného činu nebo k jeho spáchání byly užity, nebo jsou výnosem z trestné činnosti, může být místo nich zajištěna náhradní hodnota, která odpovídá, byť jen zčásti, jejich hodnotě; přitom se postupuje obdobně podle příslušných ustanovení upravujících jejich vydání, odnětí nebo zajištění (§ 78 až 79e).". Jinak řečeno tento postup lze použít pouze v případě, kdy policie prokáže, že jde o výnos z trestné činnosti, nebo že má k trestné činnosti sloužit či byl k ní použit. Police to musí prokázat. V případě svědectví třetí osoby -- jako je Rathuv otec nestačí tvrzení policisty, ale musí být předložen jednoznačný důkaz. Jestliže otec obviněného tvrdí a prokáže, že jde o jeho peníze, a policie je přesto zabaví, tak jde ze strany policie o protiprávní čin.

Ale zpět k chronologii. 5. června byl poslanec David Rath sněmovnou vydán k trestnímu stíhání. Některé problémy a porušení Ústavy v této věci jsem popsal již v článcích "Cyril Svoboda: Rath je ve vazbě v rozporu s Ústavou" (BL 24. 5. 2012), "Předsedkyně Sněmovny Němcová a její kancelář by si měly přečíst celou Ústavu a zákon o Jednacím řádu Sněmovny" (BL 25. 5. 2012) a "Kubiceho krabice" (BL 6.6. 2012). Přesněji řečeno 5. června 2012 Poslanecká sněmovna podle čl. 27 odst. 5 Ústavy svým usnesením rozhodla, že je přípustné stíhání poslance Davida Ratha pro podezření ze spáchání trestného činu přijetí úplatku podle § 331 trestního zákona, kterého se měl dopustit tím, že přijal částku 7 milionů korun za zmanipulování zakázky na opravu zámku Buštěhrad.

Zde považuji za nutné zdůraznit, že doposud a do doby, než Sněmovna Ratha vydá ke stíhání za jiný skutek jej policie může podle Ústavy stíhat jen pro tento skutek. Následně byl poslanec Rath obviněn z toho, že "se spolupachateli přijal úplatek za zmanipulování zakázky na rekonstrukci zámku v Buštěhradě". Jak je uvedeno v usnesení o zahájení trestního stíhání z dne 5. 6. 2012. Zmanipulováním zakázky se podle policistů měl se spolupachateli dopustit škody ve výši 45 milionů Kč o něž měla být rekonstrukce podle obvinění předražena. Zde je na místě upozornit na fakt, že po celou dobu vyšetřování až do dne 29. srpna 2012 nebyla tato skutečnost doložena žádným důkazem. Jak jsem uvedl v článku "Informace z utajeného jednání mandátového výboru" (BL 23. 5 2012) Policie v době obvinění Ratha neměla vypracován žádný znalecký posudek, který by dokládal obvyklou cenu a výši předražení. Tento posudek nemá ani kde dni 29. srpna. Tedy ani po 85 dnech vyšetřování. Zde je na místě uvést, že podle Trestního řádu může vyšetřování -- tedy úsek trestního stíhání od obvinění po obžalobu trvat maximálně 6 měsíců. Bohužel jsem nucen opět konstatovat, že nevypracováním ani nezadáním posudku o předražení a výši škody policisté opět neplní povinnost uloženou jim zákonem. Bez vypracování takového posudku totiž nelze zjistit zdali byl spáchán trestný čin.

Bez zajímavosti není tvrzení obhajoby, že policisté se v přípravném řízení pořádně sekli. Při zkoumání důkazů totiž "přehlédli" smlouvu o pořízení vybavení zámku za více než 45 milionů Kč. Tedy více než měla činit údajná škoda z předražení. Podle Rathova advokáta JUDr. Adama Černého policisté při zjišťování škody postupovali tak, že srovnali 2 odhady stavebních prací pořízené s odstupem 2 let. Rozdíl v ceně měl činit cca 40 milionů. O tyto peníze měl být podle žaloby projekt předražen. "Na projekt bylo před 2 lety vyčleněno z fondů EU spravovaných krajem více peněz, než kolik bylo neprojektováno podle přesnější dokumentace. Jenže když to kraj zjistil tak ještě přiobjednal vnitřní vybavení," řekl Adam Černý BL. Podle jeho klienta by bylo blbost nechat peníze propadnout. "Na vybavení byla řádně vysoutěžená smlouva, kterou policisté neberou v úvahu", dodal obhájce.

Místo dokazování trestného činu z něhož byl David Rath obviněn policisté provedli zajištění domů a pozemků v Hostivicích, které Rath spoluvlastní. Policisté zajistili podle § 97f Trestního řádu rodinný dům, který má obviněný Rath v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů se svojí ženou MUDr. Evou Rathovou. Dále zajistili nemovitost, kterou má obviněný ve společném vlastnictví se svým otcem MUDr. Ratmírem Rathem a strýcem MUDr. Michalem Rathem. Dále zajistili dům včetně pozemku, který má obviněný Rath v podílovém vlastnictví se svojí přítelkyní a matkou jednoho z dětí MUDr. Renatou Horkou. Znovu připomínám, že zajištění náhradní hodnoty podle § 97f Trestního řádu je možné pouze v případě, kdy jde o výnos z trestné činnosti, nebo kdy věc byla použita ke spáchání trestného činu, nebo k němu měla být použita. Což je policie povinna dokázat. Jak by mohl být dům a pozemek použit ke spáchání trestné činnosti z níž je obviněný Rath viněn si neumím představit. Osobně však mohu dosvědčit, že nemůže jít o výnos z trestné činnosti. David Rath je totiž vlastnil již několik let před tím, než se stal hejtmanem a mohl spáchat trestný čin z něhož je viněn. Osobně jsem oba domy navštívil v době, kdy David Rath vykonával funkci prezidenta ČLK a nebyl ani poslancem ani hejtmanem. A ještě na to zdaleka ani nepomýšlel. Na financování nákupu domu, který vlastní se svojí manželkou z větší části přispěla rodina Rathovy manželky Evy. Dům, který Rath vlastní společně s MUDr. Horkou byl pořízen z větší části z příjmů Dr. Horké -- vysoce postavené manažerky postupně několika farmaceutických společností. S ročními příjmy v řádu milionů korun. Tyto skutečnosti obhajoba doložila ve stížnosti proti zajištění.

Pro lepší pochopení je třeba vysvětlit rozdíl mezi zajištěním podle § 97 až 97f Trestního řádu a zajištěním nároku poškozeného podle § 47 Trestního řádu. U zajištění podle § 97 až 97f jde o zajištění věci za účelem zkoumání. Případě zajištění výnosu z trestné činnosti. V případě zajištění výnosu z trestné činnosti musí police prokázat, že zajišťovaná věc nebo peníze pochází z trestné činnosti. Musí to podložit důkazy. Zajistit věc, kterou obviněný vlastnil prokazatelně před spácháním trestného činu jako výnos trestné činnosti je protizákonné.

Jiná situace je v případě zajištění podle § 47, podle něhož "je-li důvodná obava, že uspokojení nároku poškozeného na náhradu škody způsobené trestným činem bude mařeno nebo ztěžováno, lze nárok až do pravděpodobné výše škody zajistit na majetku obviněného.". Jenže tento paragraf nelze v případě Ratha použít, protože v Buštěhradu nebyla ještě prostavěna ani koruna a ani halíř nebyl z rozpočtu kraje ani rozpočtu EU uhrazen. Takže žádná škoda nebyla způsobena.

Zde je na místě opět připomenout, že do doby, dokud Sněmovna poslance Ratha nevydá k jinému trestnímu stíhání než v cause Buštěhrad, nemůže policie proti němu činit žádné úkony trestního stíhání pro jiný skutek. Zabavování -- jinak řečeno zajišťování pro podezření z jiných trestných činů je tedy nezákonné.

Osobně se domnívám, že David Rath by měl být neprodleně postaven před soud k řádnému soudnímu procesu v cause Buštěhrad. Ať soud, který jediný je k tomu podle Ústavy kompetentní posoudí jeho vinu. Pokud by mu byla prokázána škoda a spáchání trestného činu, nechť je řádně na základě důkazů odsouzen. Pak mu může být vedle trestu odnětí svobody uložen i trest náhrady škody a propadnutí věci. To by bylo legální a spravedlivé. Poté lze dále šetřit jeho případné další trestné činy a může být dále souzen. A v případě prokázání viny i trestán. Tento postup předpokládá Trestní řád, který v § 20 odst. 1 stanoví, že "proti všem obviněným, jejichž trestné činy spolu souvisí, o všech útocích pokračujícího nebo hromadného trestného činu a o všech částech trvajícího trestného činu se koná společné řízení, pokud tomu nebrání důležité důvody. O jiných trestných činech se koná společné řízení tehdy, je-li takový postup vhodný z hlediska rychlosti a hospodárnosti řízení.", a dále § 23 odst. 1, který stanoví, že "k urychlení řízení nebo z jiných důležitých důvodů lze řízení o některém z trestných činů nebo proti některému z obviněných vyloučit ze společného řízení.". Jinak řečeno causu Buštěhrad lze v rámci urychlení řízení oddělit od jiných údajných trestných činů. Za důležitý důvod lze považovat i to, že poslance ke stíhání musí ke každému skutku vydávat Sněmovna. Což trestní řízení zdržuje. Zvlášť když policie ani sněmovna moc nechvátá.

Právu i spravedlnosti by tak bylo učiněno zadost. V případě pokud by se ukázalo, že Ratha nelze usvědčit ze spáchání trestného činu v cause Buštěhrad by měl být neprodleně propuštěn  vazby.

Způsob trestního řízení, kdy obviněný není usvědčen ze skutku pro nějž může být souzen a policie v tom ani nekoná a soud jej nechává zbytečně ve vazbě je totiž nezákonnou perzekucí. Věznění -- by't vazební - opozičního poslance cestou rozšiřování obvinění, když policie není schopna prokázat před soudem ani první obvinění lze považovat za perzekuci opozice. Podle mého názoru jde o zneužití zákona. Resp. možná i o trestný čin zneužití pravomoci veřejného činitele. Jde o praxi neslučitelnou s demokratickým právním státem.

Nerovnost v praxi

Podle obhajoby je skutečným účelem zajišťování majetku Davida Ratha a jeho příbuzných znemožnění složení kauce. Policie zajistila peníze u nichž byl Rathův otec schopen prokázat, že nepochází z trestné činnosti. A které by mohly být použity na kauci.

20. srpna 2012 po vypršení 90 denní zákonné lhůty pro koluzní vazbu Okresní soud pro Prahu východ stanovil výši peněžité záruky (kauce) za Rathovo propuštění z vazby na 14 milionů Kč. Jde o pátou nejvyšší hodnotu v dějinách ČR. O její výši nelze objektivně polemizovat. Zákon pro její vyměření nenastavuje žádné parametry.

Lze však srovnávat.

Tomáš Pitr byl propuštěn na kauci 15 milionů Kč v případě obvinění z vytunelování akcií společnosti Setuza, kterým měl způsobit škodu ve výši 700 milionů Kč. Hrozil mu podle tehdejšího Trestního zákona stejný maximálně 12-letý trest odnětí svobody jako Rathovi.

Roman Janoušek nebyl vůbec poslán do vazby. V případě pokud by byl shledán vinným z trestného činu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 Trestního zákoníku mu může hrozit stejný až 12-letý trest. Soud v jeho případě přijal pouze písemný slib, že se nebude vyhýbat trestnímu stíhání. Dokonce mu ponechal cestovní pas a nezakázal mu vycestovat.

Radovan Krejčíř uprchl policistům během domovní prohlídky. Majetek v jeho firmách nebyl zajištěn. Což jeho manželce umožnilo jej vyvést mimo území ČR.

Martin Barták není ve vazbě, ačkoliv nespolupracuje při vyšetřování a nechodí na předvolání na výslechy. Pro podezření ze stejného trestného činu mu hrozí stejný trest jako Rathovi. Pravda, nebyl "načapán" s krabicí peněz. Ale také nebyl odposloucháván půl roku, Byť za cenu toho, že nezákonně odvolal ředitele Vojenské policie a podílel se na odvolání ředitele Vojenské zpravodajské služby. Které se zabývaly šetření causy CASA a obrněných transportérů.

Nelze tvrdit, že výše kauce pro Ratha je nezákonně vysoká. Stejně jako nelze tvrdit, že pro Pitra byla nezákonně nízká. Nebo že nezvazbení Janouška by bylo porušením zákona. Ve svém celku však lze dovodit nerovné zacházení.

Problém v případě Ratha je v tom, že policie mu svými úkony -- a jak jsem doložil předpoklady svého přesvědčení, že nezákonnými - znemožňuje kauci složit. A ačkoliv jsou lidská práva pod ochranou soudní moci, tak ani soud mu neumožňuje se svých lidských práv domoci. Kombinace těchto faktorů ve svém komplexním důsledku působí protiústavní diskriminaci obviněného Ratha.

Horší než po Bílé hoře

V roce 1620 byl po prohrané bitvě na Bílé hoře zatčen velitel městské stráže Starého města Pražského Jan Adam Kotnauer zeman z Litovic (dnes součást obce Hostivice). V roce 1621 byl spolu s dalšími 26 předáky českých stavů popraven na Staroměstském náměstí pro velezradu. Po jeho zatčení mu byl zabaven ke konfiskaci veškerý majetek. Tedy tvrz v Litovicích a dům se šenkem na Starém městě. Proti zabavení se odvolala Kotnauerova manželka Kateřina s tím, že dům na Starém městě Pražském je její, protože jej do manželství přinesla věnem. Na základě kladného vyřízení její stížnosti bylo zabavení staroměstského domu zrušeno a nebyl konfiskován. Ani takový zloděj jakým byl místodržící Jan Adam z Lichtensteina, který se neuvěřitelně obohatil na pobělohorských konfiskacích a jejich rozkradení, si nedovolil nezákonně sáhnout na majetek příbuzných. Lze z toho ve srovnání s causou Rath vyvodit závěr, že dnešní režim je ve své praxi horší než pobělohorská doba bez Ústavy a Listiny? No zatím se nepopravuje...

Účel vazby -- Tortura?

Podle § 67 Trestního řádu "obviněný smí být vzat do vazby jen tehdy, jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava,

a) že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest,

b) že bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, nebo

c) že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil,

a dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný, a s ohledem na osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením."

Cílem vazby tedy není donutit obviněného nebo některého z obviněných, aby se přiznal, nebo začal svědčit proti ostatním. Cílem nemá být deptání obviněného ani činění na něj nátlaku, ale bránění v útěku, v maření vyšetřování nebo v pokračování trestné činnosti. Co si myslím o situaci, kdy podle odvolacího soudu má být Rath ve vazbě i po skončení zákonné lhůty pro vazby z důvodů maření vyšetřování jsem popsal v článku Rath je stíhán za to, že je poslancem? (BL 17. 8. 2012). Vezmeme li v úvahu, že

1) na Ratha uvalil vazbu místně nepříslušný krajský soud v Ústí nad Labem ( v Ústeckém kraji se skutek nestal, ani zde Rath nebydlí), což je porušení ústavního práva nikdo nemůže být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny)

2) Rath byl zvazben v době, kdy nebyl trestně stíhán (to lze v případě poslance až po vydání Sněmovnou a sdělení obvinění)

3) Rathova odvolání nejsou řádně a včas projednávána

Lze oprávněně nabýt dojmu, že vazba neplní svůj účel, ale je ve své podstatě nástrojem perzekuce obviněného. Kterému je navíc znemožňováno řádně se hájit před zákonným soudem.

Konec právního státu?

Kroky, kterým je vystaven poslanec Rath již nemají téměř nic společného s právním státem.

Stejně tak je tomu i v případě řidiče Romana Smetany, který byl odsouzen k náhradě škody a 100 hodinám obecně prospěšných prací za to, že počmáral tykadly volební plakáty politiků. Odsouzený Smetana škodu uhradil ještě před vynesením rozsudku. Přesto byl soudkyní Markétou Langerovou odsouzen i ke trestu 100 hodin obecně prospěšných prací. Které nenastoupil, takže mu byly přeměněny na 100 dní vezení nepodmíněně.

Soudkyně při stanovování výše trestu nepřihlédla k polehčující okolnosti podle § 41 písm. j) Trestního zákoníku který stanoví, že "soud jako k polehčující okolnosti přihlédne zejména k tomu, že se pachatel přičinil o odstranění škodlivých následků trestného činu nebo dobrovolně nahradil způsobenou škodu". A to v rozporu s § 39 odst. 3 Trestního zákoníku který stanoví, že "při stanovení druhu trestu a jeho výměry soud přihlédne k polehčujícím a přitěžujícím okolnostem (§ 41 a 42).".

A co je na celé věci nejhorší. K trestu odnětí svobody jej odsoudila soudkyně, která je manželkou bývalého ministra vnitra a šéfa volebního štábu poškozené strany ODS Ivana Langera, která se měla z jednání podle zákona o soudech a soudcích vyloučit jako podjatá. Navíc lze mít za to, že na skutek lze pohlížet jako na svého druhu vyjádření názoru na politiku. Tedy na ústavou garantovanou svobodu projevu (čl. 17 odst. 2 Listiny "Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.".). A to zvláště v situaci, kdy na volební billboardy občan Smetana jako daňový poplatník platí prostřednictvím státního příspěvku politickým stranám.

Takže tu 23 let od převratu máme opět politického vězně.

Srovnejme rozsudek nad Romanem Smetanou s rozsudkem nad bývalým obchodním ředitelem společnosti ČEZ, a.s. (většinově vlastněné státem) Alanem Svobodou. Svoboda byl obviněn ze zneužití informací v obchodním styku. Podle obžaloby využil důvěrných informací, k nimž se dostal z titulu své funkce k nelegálním obchodům s akciemi ČEZu. Soud konstatoval, že skutek se stal -- tedy že byl obžalobou prokázán. Upustil však od potrestání. S tím, že věc předal ČNB jako přestupek. I když sám konstatoval, že obžalovaný spáchal skutek pro nějž byl žalován - označený trestním zákonem jako trestný čin, za nějž se ukládá trest odnětí svobody.

Žijeme tedy v době, kdy někteří příslušníci orgánů moci zákonodárné, výkonné i soudní se již zřejmě necítí být vázání Ústavou, Listinou ani zákony a dopouští se zvůle. To je stav, kdy neplatí smlouva mezi občanem a státem. V praxi vidíme to, co ústava výslovně zakazuje v čl. 9 odst. 3, který stanoví, že "výkladem právních norem nelze oprávnit odstranění nebo ohrožení základů demokratického státu.".

To co jsem popsal -- a zřejmě i další věci - jsou situací o níž hovoří čl. 23 Listiny , který zakotvuje, že "Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny. To co se děje zavdává legitimní příčinu k revoltě proti státu, který se necítí být vázán svými zákony. Zřejmě nastal čas pro další revoluci...

Vytisknout