Boj s korupcí skončil, zapomeňte

29. 8. 2012 / Karel Dolejší

"Zlobivému" policejnímu prezidentovi Lessymu byl právě ukončen služební poměr. Oficiálně pro "zneužití úřední pravomoci a pomluvu". V praxi proto, že nedržel basu s mafiánským politickým systémem, v němž platí "já na bráchu, brácha na mě" napříč politickými stranami, ale též "vrána vráně oči nevyklove" a "kapři si rybník sami nevypustí". Na řeči o boji s korupcí, ostatně vždy určené především k vyzdobení fasády statu quo, může veřejnost pomalu začít zapomínat. Ti, kdo na ně ještě slyší, sami sebe pasují na užitečné idioty.

Informace o Lessyho odvolání v angličtině ZDE

Lessy vyzýval podřízené, aby kriminální kauzy vyšetřovali bez ohledu na politický kontext. To by ovšem bylo v této zemi něco zásadně nového: Praxe, v níž právník s konexemi odejde řešit i svůj dopravní přestupek na magistrát, aby pak policisté poslušně odmontovali botičku, je jen drobným ilustrativním příkladem toho, jak to v zemi vypadá a bude nadále vypadat. Lessy, ať už případně udělal jakékoliv chyby, se právě tohle pokusil změnit. Zaplatil za to, když byl i coby "neodvolatelný" policejní prezident během několika týdnů kariérně vyřízen. Zpráva jasná: "Smiřte se s náma, smiřte se se vším."

Zajistě budeme i nadále slýchat řeči o boji proti korupci, které jsou politickým kýčem. Někteří se v zásadě nikdy nedopracují pochopení rozdílu mezi stavem, kdy zkaženost poměrů je dílem jednotlivců na důležitých místech, a stavem, kdy je zkažen celý systém, zcela nezávisle na vlastnostech jednotlivých prvků. A ještě jiní jsou za takové řeči placeni naivními či pokryteckými zahraničními subjekty, takže by se bez těch keců neuživili.

Nicméně hlavní proud politiky už jazyk protikorupčnosti ve větší míře používat nebude, najde si jiný způsob, jak vylepšit PR a odlišit se od politického protivníka. Po zrušení Lessyho už totiž neexistuje způsob, jak by tlachy o odhodlání bojovat s korupcí mohly připoutat větší pozornost - všichni, kdo nejsou padlí na hlavu, viděli, jak upřímně to politici myslí.

Kdysi hodně dávno politici obyvatelům bývalého Československa slibovali cestu do Evropy. I to byla samozřejmě jen propagandistická floskule: Evropský kontinent přece nikdy ani na vteřinu neopustili, stejně jako Albánie nebo Sicílie. A totéž samozřejmě platí i dnes. Češi, Moravané a Slezané jsou v Evropě, ale tím se přece vůbec nic nezměnilo, platilo to stejně v roce 1938 jako 1968.

Jediná nová zpráva z celé kauzy říká, že institucionalizované prostředky nápravy stávajícího systému byly téměř úplně vyčerpány. Brzy opět přijdou volby a na zdech, veřejných prostranstvích i kolem dopravních tepen se objeví spousta jásavých nápisů spolu s thymolinovými úsměvy těch, kdo touží po moci. Kdo tuto hru ještě chce brát vážně a doufat v její sebeočistné mechanismy, může už spoléhat leda na nějaký nadpřirozený zásah, protože "vlastním chodem" politického systému, v němž žijeme, se zjevně žádný podstatný parametr už nezmění.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 29.8. 2012