TRIPOLIS:

Britský televizní tým zachránil devět mužů před popravou

28. 8. 2011



Po celém Tripolisu vychází najevo svědectví, že vojáci Kaddáfího režimu v posledních dnech před jeho kolapsem popravovali zajaté osoby. Na jednom místě bylo nalezeno více než 50 spálených mrtvol.

Jenže zpravodajský tým televize Channel Four News zjistil, že vražit neváhají ani stoupenci nového režimu. Viz svědectví níže, které je také zaznamenáno v přiložené videoreportáži.

Sotva jsme prošli bránou do vojenské základny Khamis v jižní části Tripolisu, když začalo peklo, píše reportér Alex Thomson z Channel Four News podle reportáže, odvysílané ve zpravodajství v neděli večer.

Najednou se objevili vzbouřenečtí vojáci. Strkali před sebou a bili devět černošských mužů. Zjevně byli přesvědčeni, že to jsou "Kaddáfího žoldáci". Nebyli schopni to nijak dokázat. Tvrdili, že jim zkonfiskovali zbraně, ale neměli je.

Muži byli zjevně v hrůze.

"Prosím vás," žádali nás, "prosíme, neodcházejte. Nenechávejte nás tady. Oni nás zabijí."

Jiný se mě zeptal: "Zastřelí nás? Prosím, řekněte mi to, pane. Zastřelí nás?"

Muži byli nahnáni do rohu a ozbrojenec je začal fackovat. Řekli jsme mu, ať přestane.

"Podporují Kaddáfího. Víme to. Měli zbraně."

"Ukažte nám ty zbraně," řekl jsem.

Žádné zbraně nepřišly. Někteří černoši se křižovali, potili se, modlili se. Jeden začal tiše plakat.

Bylo zjevné, že u nich musíme zůstat. Jeden můj zdejší přítel - další novinář - řekl, že byl svědkem toho, jak jeden protikaddáfíovský bojovník tento týden popravil jednoho loajalistického vojáka. Museli jsme tam zůstat.

Muži říkali, že mají nedaleko své manželky a partnerky. Takže jsme požádají vzbouřenecké bojovníky, aby dovolil jednomu z mužů nás dovést k těm ženám, že je nafilmujeme jako důkaz, že tito muži nejsou žoldáci, ukážeme záběry bojovníkům, a všechno se vyřeší.

Nakonec to fungovalo. Viděli jsme, jak zájem vzbouřeneckých bojovníků o černochy pomíjí.

"Děkuju, příteli," řekli muži jednomu z bojovníků. Ten je políbil na hlavu.

Avšak strach byl přítomen dál. Všech devět mužů cítilo, že jsou v pasti. Že je to falešný polibek a že jakmile drzí novináři odejdou, ukončí jejich život kulka.

"Prosíme, prosíme, zůstaňte tady," šeptali muži.

Pak se postupně záležitosti ještě víc uklidnily. Mužům bylo dovoleno, aby s námi promluvili. Poskytli nám rozhovory.

Všech devět mužů byli Nigerijci. Většina z nich se měla sejít s převaděči, kteří je měli propašovat do Evropy - do Itálie. Dva z nich říkali, že jsou automechanici a že tu už pracují několik let. Uměli dost dobře arabsky na to, aby to bylo přesvědčivé.

Nakonec jim bylo dovoleno odejít. Byla to děsivá zkušenost.

Byli to hladoví, žízniví, zoufalí lidé, chycení uprostřed války někoho jiného.

Být černým Afričanem v nesprávné části města v nesprávnou dobu znamená být ve velmi děsivé situaci. Na ulicích leží rozkládající se mrtvoly.

Místní lidé poukazují na to, že na vojenské základně páchali Kaddáfího vojáci masakry. Avšak čí jsou ty mrtvoly, které se rozkládají v ulicích?

O tom už místní lidé v Tripolisu tolik nehovoří. Pokrčí rameny. Jsou to oběti poprav, které provádějí protikaddáfíovští vzbouřenci?

Kdybychom tam v neděli ráno u toho řevu a bití lidí nebyli, bylo by dnes večer v Tripolisu o několik mrtvol víc?

Podrobnosti v angličtině ZDE

Libye
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 26.8. 2011