Cikány dnes nikdo nevezme do zaměstnání

27. 8. 2011 / Josef Vít

Cikáni jsou slušní lidé, píše Josef Vít. Když jsem ještě bydlel paneláku, byli moji sousedé také cikáni. A vycházeli jsme spolu dobře. Když jsme se potkali, pozdravili jsme se a prohodili pár slov. Proto také vím, jaké měli platy. Ten můj soused bral tehdy 6000 korun, když já jako inženýr jsem měl sotva dva tisíce. Jenže zatímco já seděl v kanceláři, on pracoval celý den s krumpáčem a lopatou na výkopech ve městě. Jeho žena měla vždy prádlo čistoskvoucně bílé - mnohem lepší než většina bílých žen. Druhý cikán měl jen osmnáct stovek, protože to byl číšník v restauraci a služby vždycky byly a jsou špatně placené.

Z velikosti platů jste asi pochopili, že to bylo v dobách za komunistů. A bohužel, v tom je ten zakopaný pes. Za komunistů měli všichni cikáni práci. I kdyby nechtěli. On totiž platil zákon, který vyvozoval, že člověk, který nemá příjem z práce, si musí na svoji obživu nakrást. Takže šel do kriminálu.

A dneska u nás ten zakopaný pes hnije. Cikáni nemají práci a nikdo je do zaměstnání nevezme. Ale žít se musí. Proto všichni cikáni se živí, jak mohou. Ti slušnější nosí do sběrny poklopy kanálů nebo měděné okapy mohovitějších spoluobčanů. Ti méně slušní kradou měděné kabely na dráze, v továrnách a jinde. A ti nejodvážnější přepadávají lidi a okrádají je. Prosím, všimněte si, že je neodsuzuji. Oni jsou totiž oběti téhle hnusné společnosti a nemají na výběr.

Lidé nemají práci a po pár měsících nedostávají ani podporu v nezaměstnanosti. Co tedy můžou dělat? Umřít hlady někde v koutě (to by se politikům ODS a TOP09 určitě líbilo) nebo někoho přepadnout? Já osobně na jejich místě bych volil to druhé. Naštěstí jsem v takové situaci nebyl. Práci jsem celý život měl. A jsem proto šťastný, že dneska jsem v penzi a tyhle starosti nemám. Prožil jsem šťastný život a díky za to.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 26.8. 2011