Papíroví antikomunisté a jejich touha vraždit

25. 8. 2011 / Michal Vimmer

Mašínovská story se dobře čte (viz Ota Rambousek, Jenom ne strach ).

Je to krvavá záležitost, formátem knížka do kapsy, ne dlouhá, slova nehledaná a pořád se tam něco děje. Nad každý škvár vycucaný z prstu vyniká už proto, že popisuje skutečné události.

Srdce našeho dobrodruha se při četbě jen tetelí a kdo knížečku jedním dechem dočetl, na některé obrazy už nikdy nezapomene.

Není divu, že naši papíroví antikomunisté, kteří 40 let zatínali pěsti v kapse, zde v Mašínech našli své geroje. A koho z nás někdy nenapadlo zapálit stoh, kdo z nás se občas nekochal podmanivou myšlenkou vzít spravedlnost do vlastních rukou? Vy ne? Že dokonce nikoho takového neznáte?

Ale no tak!

Stačí pár kliků a máte jich celou divizi. V internetových diskuzích pod články na českém netu najdete vrahů pískových (čti skrze PC), opojených masakrálními fantaziemi - denně mraky!

Sympatie novodobé české inteligence k Mašínům (z okruhu psavců a čtenářů tiskovin typu Respekt- LN - MFD) ve své podstatě, přes záplavu morálních konstrukcí a paradoxů oproti výkřikům internetových frustrátů z skrytých pod nicky bohužel nemají úroveň vyšší než gramatickou.

Typicky české je pak v případě Mašínů "putování ke hrobu hrdiny" - zde cesta ministra Vondry.

Nejvíce milováni jsou U Nás pravidelně hrdinové již neškodní, totiž zaživa protivní a nepochopení, smrtí svou ovšem s národem smíření, zhodnocení a uctívaní.

Viz dříve KHB, Němcová, Palach, dnes, v době míru a svobody budiž např. laureát Magnesie Litery in memoriam Balabán (nikoli ten z trojice Balabán, Mašín, Morávek, ale ostravský literát, po smrti náhle autor bestsellerů těměř jako paní Monyová) - a nyní opět gang Mašínové a spol.

Pokud ještě neumřeli, jsou srdcím pravé české inteligence zvláště blízcí zahraniční bojovníci proti komunismu typu Pinochet, Suharto nebo Basajev.

Ty máme zvláště rádi, protože jsou v bezpečné vzdálenosti jiných kontinentů. Můžeme se tedy v klidu a teple domova kochat sněním o tom, jak bychom to komunistům natřeli, jen mít pistoli ...

aneb Václav Bělohradský a Bohumil Doležal

Vytisknout