Spor o jadernou energetiku: proč to nevyřešit referendem?

24. 3. 2011 / Michael Kroh

Přírodní katastrofa, která postihla sever Japonska včetně jaderné elektrárny Fukušima, vyostřila v celém světě letitý spor o směřování výroby elektrické energie. Zcela pochopitelně zesílily hlasy protijaderných aktivistů, volající po absolutním zákazu další výstavby nukleárních reaktorů. Jakkoli někdy zacházejí až do iracionality a hysterie, odrážejí obavy části veřejnosti z podobných katastrof, jakou právě prožívají Japonci.

Nesdílím tyto nálady ani požadavky, nicméně strategii nízkého rizika možné apokalypsy výměnou za vyšší cenu energie (míněno bez různých "zelených bonusů"), menší spolehlivost a větší výkyvy dodávek, považuji za legitimní. A to i přesto, že nesouhlasím s tvrzeními propagátorů solárních či větrných elektráren, že všechno mají již technicky vyřešeno. Jejich prognózy o brzkém protnutí cenových křivek energie z jádra a z obnovitelných zdrojů jsou v dnešních podmínkách spíše zbožným přáním.

Proti této koncepci, kterou v čisté podobě zastává především Rakousko, stojí racionálnější návrhy energetického mixu, který vedle obnovitelných zdrojů (jejichž význam nepopírá) počítá i s dalším rozvojem a zdokonalováním jaderných elektráren. V našem případě jde v prvé řadě o dostavbu JETE. Tato koncepce je za současných podmínek ekonomicky efektivnější a tudíž ani ona nepostrádá legitimitu, i když je z hlediska možných katastrof rizikovější.

Ačkoli se může zdát, že spor mezi odpůrci a zastánci energie z jádra je čistě technický, rozhodnutí, které z obou nabízených variant bude dlouhodobě dána přednost, je výsostně politické. Ve vyspělé demokratické společnosti se podobná dalekosáhlá rozhodnutí obvykle řeší referendem. V osmdesátých letech minulého století tak učinili Rakušané a výsledkem bylo zastavení výstavby a zakonzervování tehdy budovaného reaktoru v Zwentendorfu. Vláda respektovala projevenou vůli lidu i přesto, že poměr hlasování byl velmi těsný.

Proč tento způsob nepoužít i u nás? Energetická koncepce může jen těžko být hlavním tématem parlamentních voleb, protože jím jsou chystané reformy. Ty spíše posilují rozdělení společnosti na levici a pravici. "Průřezová" témata, na která jsou protichůdné názory uvnitř obou hlavních politických táborů, proto ustupují do pozadí a jsou akcentována pouze vyhraněnými aktivisty. Padá proto argument, že konečné rozhodnutí o energetické koncepci přináleží jedině vládě vzešlé z demokratických voleb. Protijaderným aktivistům proto doporučuji, aby kromě hlasitých protestů proti dostavbě Temelína začali sbírat podpisy za vyhlášení celostátního referenda. V tomto případě bych je plně podpořil.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 24.3. 2011