"Ekoteroristi jsou na koni"

15. 3. 2011 / Milan Daniel

Lakonické a všeříkající konstatování, že "ekoteroristi jsou na koni" jsem zahlédl v jakési "diskusi" pod jedním ze zpravodajských článků informujících o momentální situaci v japonské prefektuře Fukušima. Skeptici, jimž katastrofa potvrzuje důvodnost jejich obav, jsou za ekologické teroristy označováni přesto, že jejich metody nemají s terorismem nic společného. Chybí-li ovšem argumenty, je plivnutí či podpásový úder vždy po ruce.

Zatímco však předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (a jaderná fyzička) Dana Drábová opakovaně uklidňuje českou veřejnost, že se nemá v souvislosti s provozem tuzemských jaderných elektráren čeho bát, a že se z japonských jaderných elektráren "nemůže stát v žádném případě další Černobyl", přicházejí ze samotného Japonska až příliš často zprávy potvrzující fakt, že se situace neustále zhoršuje. V sousedním Německu rozhodla kancléřka Merkelová o tom, že již přijatá opatření na prodloužení provozu stávajících jaderných elektráren byla suspendována. "Ekoteroristé" v Rakousku požadují nárazové testy všech evropských jaderných zařízení. Ale česká vláda mlčí -- v Česku se přece není čeho bát.

Leda když se ucho utrhne.

K relativně levné výrobě energie a její centrální distribuci zřejmě alternativa není. I samotní Japonci však v těchto dnech ukazují, že se dá žít i s podstatně menší energetickou spotřebou a že růst růstu není k životu potřeba. Nevšiml jsem si však, že by vláda tzv. rozpočtové odpovědnosti uvažovala energetický program, který by občany postupně zbavoval závislostí na rizikových či neobnovitelných zdrojích. Výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů je drahá, ale život je dražší. Je proto třeba připravit politicko-technická opatření, která by jednoznačně směřovala ke snižování spotřeby, diverzifikaci energetických zdrojů a budování lokálních alternativ nepoškozujících životní prostředí, jejich orientaci na co nejvyšší podíl zdrojů obnovitelných. Znamená to jednoznačnou podporu výzkumu a aplikace jeho výsledků.

Japonsko se stalo v poválečném období dílnou světa. Země, poznamenaná před dvěma třetinami století strašlivými údery atomových bomb, začala budovat energetiku postavenou na štěpení jádra, protože "neměla jinou alternativu". Pokládám za nepochybné, že ji teď určitě bude hledat.

Japonci jsou bezpochyby vynalézaví, pracovití, disciplinovaní a v případě potřeby i skromní lidé. Myslím v těchto dnech prakticky stále na tu masu nešťastníků, kteří byli nekontrolovatelným pohybem uvnitř Země vrženi ze svých jistot do situací, z nichž se hledají jen protetická východiska. Jakkoliv je nutné jim okamžitě pomoci, připadá mi málo omezit se jen na to. Dvojí jaderný direkt musí Japonce už z důvodů sebezáchovných nasměrovat jinam. A v tomto úsilí by jim měl v jejich i vlastním zájmu pomoci svět.

Může to udělat poměrně jednoduše -- Japonci mají po celém světě mnoho výrobních kapacit, na něž mohou navázat a jež mohou třeba i s pomocí národních investic rozvíjet. Mají je samozřejmě i v České republice, takže ani zde nemusí začínat z úplné nuly. Investicí z jejich strany mohou být jejich osobní vlastnosti, životní zkušenost a jí poznamenaná filosofie, vůle dát budoucím generacím perspektivu.

Máme šanci toho v dobrém využít. Nabídnout lidem ze vzdáleného a přírodou zkoušeného místa Země nové domovy a spolu s nimi dát vlastní zemi šanci na novou budoucnost, která nebude mít s praxí skutečného ekologického terorismu nic společného. Jsem však současně skeptik: slyším totiž, že "naše" jaderná energetika je bezpečná, že Japonci to naopak "zvorali" a mohou si tedy za své problémy (které se nás nikdy, ale opravdu nikdy týkat nebudou) v podstatě sami, a že tady cizince v podstatě nepotřebujeme, protože Čechy Čechům.

Nebo se pod Řípem najde formace, která dovede myslet chytře, a tedy jinak?

Vytisknout