Školu může nápad inspirovat

25. 1. 2011 / Miloš Dokulil

Tedy čtení počínající hned výchozím jakoby "čtením" celých slov, aniž tomu předchází postupné seznamování s abecedou. Podnět vycházel ze známých a dlouholetých zkušeností z angloamerických škol (a z podmínek daných ošidnými rozdíly mezi fonetikou a grafickou podobou angličtiny).

Tehdejší čeští učitelé, kteří tu metodu ve svých třídách "pokusně" -- s požehnáním shůry -- na počátku 30. let uplatňovali, vůbec netušili, co původně za problémy mělo v anglických poměrech to globální čtení překlenout. Donutili nakonec rodiče tehdejších takto inovačně execírovaných žáků, aby své děti doma naučili číst tak, jak se to kdysi sami naučili ještě "za Rakouska"...

Možná bych tu měl dodat pro ty mezi námi, kterým předchozí text toho moc neříká, malý příklad: V angličtině má napsaná hláska "a" velmi různorodé čtení, a tedy i výslovnost už u předškoláků, kteří nemohou od samého počátku výuky čtení hned očima přelétnout celá slova, takže automaticky nevědí, jakou výslovnost dané hlásce přidělit. I ti, kteří se anglicky neučili, slyšeli nejednou, že psané "dance" mnozí lidé v televizi čtou dokonce přímo "déns" (i když se to vyslovuje "dáns", pozn. JČ). Naopak v angličtině oči mohou číst "o", a ono se třeba v dané pozici čte, jako by na tom místě bylo vytištěné "a"; např. pondělí se píše "Monday" a slovo se čte (přibližně) "mandy" (ve druhé polovině toho slova to "a" se navíc také čte odlišně od grafické podoby!). Proto rodilým mluvčím anglického jazyka (také ovšem jeho americké verze) se prakticky učí číst celé tři roky, než většinu výslovnostních úskalí grafické podoby jazyka přijatelně zvládnou. (Což také nemusí být pravda pro celou učící se populaci!)

Měli bychom si dát vždycky pozor, než začneme něco "modernizovat". A pokud nás něco inspiruje (mohlo by to být i to globální čtení?), měli bychom důkladně zvážit aplikační možnosti v strukturou odlišných podmínkách!

Vytisknout