Neonacista? Ne, bloud...

21. 10. 2010 / Bohumil Kartous

Karel Dolejší v dnešním sloupku interpretuje pochybnosti prezidenta republiky jako přímluvu za odsouzené neonacisty. Nemyslím si to. Slyšel jsem od pana Klause už spoustu nesmyslů a i tentokrát se po mém soudu hlava státu dobrovolně oddělila od jeho těla a nezadržitelně se mu vzdaluje. Ale nemyslím si, že by tím chtěla, byť "snoblesním" způsobem, podporovat nebezpečné a kruté extremistické vrahy. Jeho výrok, citovaný serverem Novinky.cz, je typicky dvojsmyslnou klausovskou pózou, jejíž politickou závadnost lze kdykoliv odmítnout s tím, že má jít o vklad do diskuse, zda vysoké tresty pro pachatele podobných trestných činů plní svůj účel.

I tak ale nezbývá než nad tou českou státní "palicí" kroutit hlavou. Nevidím Klausovy narážky na nepřiměřenost trestů jako snahu podporovat neonacisty, ale jako pokračování jeho boje s českou justicí. Klaus je vytrvalým kritikem českých soudů a podle jeho mínění se snaží česká justice přebírat exekutivní moc. Klaus jim to vrací stejným způsobem. I tentokrát se staví do role jakéhosi nadústavního soudu s příchutí sjednocující moci královské a mudrlantsky pochybuje.

Tak tedy, pane prezidente. Stálo by zato podívat se na to, jaký rozsah zranění a jakou celoživotní bolest a utrpení způsobili pachatelé dvouletému dítěti pouze na základě svého zdegenerovaného světonázoru, dá-li se to tak vůbec v případě těchto nepolitováníhodných sociopatů říct, aby uctili výročí narození Adolfa Hitlera. Stálo by za to nejprve se zamyslet nad tím, co pro tuto společnost, latentně rasistickou až běda, znamená takový akt spravedlnosti a zda-li není zpochybňování rozsudku, ať už je myšleno jakkoliv, jen přiléváním benzínu do ohně. Pokud se v hlavě státu taková úvaha neodehrála, nezbývá než ji zredukovat na pouhá stádní ústa...

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 21.10. 2010