Romové jsou nejen obětmi, ale také způsobují problémy

21. 9. 2010

Většina Romů, které francouzský prezident Sarkozy deportuje z Francie, jsou rumunští občané, píše v deníku Guardian Ivo Petkovski. Rumunsko je novým členem Evropské unie a jeho občané jsou předmětem prozatímní dohody, podle níž mají právo na pobyt ve Francii pouze po dobu tří měsíců, pokud nemají práci. Proto byla většina Romů, deportovaných z Francie, v té zemi protizákonně. R. 2009 Francie deportovala 11 000 neromských občanů Rumunska podle stejné dohody. To nevyvolalo z Bruselu žádnou kritiku.

Proč se tedy považuje deportace Romů z Francie za něco jiného? Protože Romové jsou dlouho pronásledovaným národem "bez území", jsou obětí četných pogromů po celé Evropě a byli také obětí holocaustu. Vládnou obavy, že Sarkozyho deportace probudí nízké pudy Evropané, které dřímají těsně pod povrchem. Není to tak daleko od pravdy. Ultrapravicoví politikové v Maďarsku a na Slovensku často útočí na Romy a vznikne-li dojem, že stejnou politiku zastává i Francie, může to legitimizovat názory východoevropských ultrapravičáků a napomoci jejich vnitropolitické agendě.

Sarkozy má ale do určité míry pravdu, že určitou míru viny ohledně problémů týkajících se romských komunit ve Francii nesou vlády Rumunska, Bulharska a dalších zemí, odkud Romové přijíždějí. Kdyby tyto země totiž prováděly efektivnější politiku pro integraci Romů do většinové společnosti, Romové by r. 2010 nechtěli z těchto zemí emigrovat, a pokud by emigrovali, měli by více co nabídnout svým novým společnostem.

Podle odhadů žije 75 procent evropských Romů pod hranicíc chudoby. Významnou roli v tom hraje diskriminace - od institucí i od společnosti - ale zároveň je také lehké zkonstruovat narativ, v jehož rámci jsou Romové považováni jen za pasivní oběti. Možná by stálo za to zeptat se, jak mohou samy romské komunity přispět k vlastnímu pokroku.

Není pochyb o tom, že hluboce zakořeněné předsudky proti Romům je nutno vykořenit a alespoň Sarkozyho jednání umístilo romskou otázku vysoko na agendě Evropské unie. Avšak evropští Romové musejí přijmout určitou míru odpovědnosti za svou vlastní integraci do většinové společnosti, a to může znamenat, že se budou muset zbavit určitých historických a kulturních praktik.

Pravicové hlasy budou vždycky schopny poukazovat na kriminalitu a na sociální problémy, které vytvářejí romské komunity - protože ony je skutečně vytvářejí. Důvody, proč tomu tak je, jsou možná složité, ale projevy, způsobované těmito důvody složité nejsou, a na ty projevy reagují voliči. Pokud to Evropská komise nezaznamená, budou ji lidé považovat za neefektivní a příliš měkkoou a politikové jako Sarkozy budou mít přímý politický prospěch z toho, že se jí vzdorně postaví. Evropská unie musí poctivě přiznat, že romské komunity nejen trpí problémy, ale také problémy způspobují. Pokud se to kvůli politické korektnosti bude potlačovat, vyvře to na veřejnost formou xenofobie. Vzdělání, pro Romy i Neromy, musí být klíčem.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 21.9. 2010