Doporučení premiérovi: Dvakrát měř, jednou řež!

21. 9. 2010 / Jiří Baťa

Po přečtení článku Petra Zídka v sobotních Lidových novinách (18.9.2010) jsem se jen utvrdil ve svém názoru na kauzu bratří Mašínů, resp. Milana Paumera, že jejich činy a konání považovat za počin "třetí odboje" je, slušně řečeno, chiméra. Jejich činnost, včetně všech dalších, má zcela nevyvážená a rozporuplná fakta, která sice mluví o všem, jen ne a vždy o protikomunistickém odboji, jakkoliv si někteří přejí, aby jako účastnící třetího odboje tak byli oslavováni.

Nemá smysl opisovat obsah zmíněného (mj. velmi zajímavého) článku v LN, jen je nutné připomenout některá fakta, má-li být můj názor relevantní a podpořen něčím konkrétním. Petr Zídek zcela otevřeně, na základě odpovědného a (historicky) objektivního posouzení nedávných (!) událostí, vycházeje z analýzy podstaty tzv. protikomunistické činnosti let 1945 -- 1989 dospěl k relevantnímu závěru a sice, že:

Ozbrojený odpor proti komunistické moci byl něčím zcela výjimečným, mnohdy šlo o provokace StB nebo, jak ukazuje kauza bratří Mašínů a případ zastřelené funkcionářky KSČ Anny Kvašové (viz LN 7.2008), měly blízko ke kriminální činnosti. Ani argument, že Češi a Slováci se v exilu zapojili do zahraničních vojsk a pak proti komunismu bojovali třeba jako vojáci cizinecké legie, příliš neobstojí. Důvody k naverbování do legie byly většinou úplně jiné (mj. i finanční, pozn.J.B.) a boj proti nacionalistickým povstalcům v Indočíně, Maroku nebo Alžírsku (stejně jako v Koreji či jinde, pozn.J.B.) mohla za válku s komunismem vykládat jen dobová francouzská propaganda, ale nikoliv seriózní histografie o šedesát let později.

Na uznání činnosti některých účastníků, kteří, jak se praví v navrhovaném textu zákona:

...byli z pohledu tehdejšího režimu odsouzeni oprávněně, protože se proti němu nějakým (zde chybí pojmenování či upřesnění činnosti, pozn. J.B.) způsobem aktivně postavili a chtěli ho svrhnout

se hlavně v počátcích r. 1968 angažovali členové vzniklého Klubu 231, později pak za totéž lobovali členové vzniknuvší Konfederace politických vězňů, byl či je (dnešní vládou, pozn. J.B.) projevován eminentní zájem, dodatečně tyto "hrdiny" legalizovat a postavit je na piedestal slávy. Jak ovšem praví P. Zídek:

"Vláda ani zákonodárci by se neměli plést do problémů, které jim nepřísluší a jimž nerozumí (o to více se však hodí do krámu současné rétoriky koaliční vlády a ODS především, pozn.J.B.). Uzákoní-li existenci dějin, které se nestaly, zesměšní především sami sebe!"

Autor těchto slov to pak dokládá konstatováním, že tak jako studená válka nebyla ve skutečnosti válka, tak třetí odboj nebyl odboj, a dodává, že jestliže poslanci schválí navrhovaný Senátem navrhovaný zákon, kodifikuji tím historický nonsens.

S tímto konstatováním kontrastuje ostré vystoupení premiéra Nečase, který snahy odpůrců, resp. nesouhlasících s navrhovaným zákonem, dokonce přirovnal ke komunistické propagandě. Svůj postoj k nim pak doložil konstatováním, že dochází ke střetu dvou politik a dvou kultur, konkrétně kultury paměti a kultury zapomnění.

"Naše vláda je jednoznačně na straně kultury paměti", dodal premiér. "Měli bychom důstojně ocenit protikomunistický odboj a dodat mu potřebné vážnosti. Mám tím na mysli zákon o třetím odboji, který si vláda vzala za svůj", řekl také Nečas.

Ve skutečnosti však nejde o střet kultury paměti a kultury zapomnění, ale o střet sebeprezentace jedné části bývalých politických vězňů, stejně jako současné politické garnitury na straně jedné a vědeckého (historického) přístupu k minulosti na straně druhé.

Co k tomu dodat? Snad jen pár poznámek, jako že by nebylo na škodu, kdyby pan premiér Nečas doplnil či definoval těch "nějakých způsobů, kterými se (podle něj ti zasloužilí) aktivně postavili režimu a chtěli jej svrhnout", nebo jestli by nebylo vhodné se také pozeptat občanů, zda s návrhem na uzákonění "třetího odboje" souhlasí.

Domnívám se totiž, že vláda, ba ani parlament nemá právo prezentovat, ale ani uzákoňovat věci, ke kterým mají sice jako zastupitelé mandát, ale mám za to že jen do té míry, pokud na věc bude shodný, jednotný nebo většinový názor.

Zatím si to však vláda vykládá tak, že si to vzala "za své", aby byl "třetí odboj" uznán a uzákoněn, čímž projevuje svou bezmeznou mocenskou politiku, prosazuje názor mocenské menšiny už jen konstatováním, že " Naše vláda..."!

Z toho jasně vyplývá, že ač má být vláda reprezentací občanů, tato vláda je "naše", jinými slovy ODS and comp. se vším všudy. A výsledek bude ten, že se rozšíří řady válečných veteránů (což se jistě neobejde bez nějakých neformálních ocenění), potažmo upřednostní členství v armádním starobinci.

Vláda se tím také nesporně ztrapní a uzákoněním vytvoří legislativní raritu, neboť dá prostor kodifikovat virtuální dějiny. Protože dodnes neexistuje ani hrubý odhad, jaká část z těchto případů (zmiňované aktivity pro svržení komunistického režimu) byla vykonstruována a v kolika případech šlo o skutečnou protikomunistickou aktivitu (nikoliv kriminální či jinou, nepolitickou činnost). A v tom tkví celý problém.

K výše uvedenému tomu jen malá faktická poznámka. Znám člověka, který byl v inkriminované období nejednou ve spárech StB, ale ze zcela jiných důvodů, než které by se daly nazvat bojem proti komunistickému režimu, a sice za přechovávání a šíření pornografie (v tu dobu to byl trestný čin).

Dnes se tento člověk vydává za aktivního účastníka boje proti komunistickému režimu a jen čeká, kdy mu bude udělen statut "účastníka třetího odboje"! Podle všeho se i tento člověk dočká uznání, i když konal v rozporu s tehdy platnými zákony. Jenže pan premiér má na to zřejmě odlišný názor a podle něj každý, kdo byl "nějakým způsobem" aktivní či v nesouladu s tehdejším režimem si zaslouží uznání a vážnosti. Byť by to byl kriminální živel! Tak to už je opravdu (modrá) síla!

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 21.9. 2010