Mrchožrouti z Filipín

15. 9. 2010

Ráno 10. července 2000 po týdnech prudkého deště se část skládky odpadu zhroutila a pohřbila stovky metařů, kteří žili a pracovali poblíž. Přes úsilí zachránců počet obětí dosáhl 250 lidí. Zakrátko, díky mediální pozornosti, tragédie v Payatas vyvolala bouře soucitu a pomoci. Ale když bouře solidarity ustoupila a mediální „hit“ tragedie přestal traumatizovat čtenáře, došlo k dalším krokům. Již bez účasti veřejnosti. Území mělo být uzavřeno spolu s vystěhováním 2 000 rodin z jejich domovů.

Ale toto neohrožené, těžce postižené společenství lidí spolu se zástupci bezdomovců Philippines Homeless People’s Federation neztrácelo čas a zahájilo dialog se státem. Jednání se týkalo dlouhodobých strategií řešení problémů lidí, žijících na nebezpečných místech, ve slumech na okrajích měst.

Výsledek byla jasný: „My nechceme žít jako někdo, kdo je neustále odstrkován na okraj společnosti. Vytváříme plány na umístění našich rodin, které vyhovují našim potřebám, a které si můžeme dovolit. Jsme připravení společně s vládou k práci, vedoucí k dosažení těchto cílů za předpokladu, že bude zabezpečeno bydlení pro chudé v Payatas.“

Důležitou součástí jejich úsilí se stal průzkum všech rodin, které žijí v slumech, organizovat rodiny a připravovat je na přesídlení dříve, než to udělá vláda.

Průzkumy nebezpečných „horkých“ zón v 15 vybraných městech vedly k shromáždění informací, přípravě a plánování toho, jak se nejlépe vyhnout soudnímu vystěhování...

Pro Federaci osob bez domova se Payatas – slum na hromadě smetí – stal poznáním toho, že „útok je nejlepší forma obrany“. Pokud se společenství dohodne dopředu a připraví si řešení svého údělu ještě před soudním vystěhováním, lidé budou mít více možností a větší kontrolu, co se stane.

Co jsou „horké“ zóny? Až 58% populace v Manile jsou nezákonní osadníci, které urbanizace nutí žít v ekologicky nebezpečných místech. „Horkých“ území je mnoho druhů: nacházejí se podél břehů řeky, železničních kolejí a náspů, ve stržích svahů, v horských zónách, poblíž skládek odpadu, podél dálnice a pod mosty. Jde o nejhorší a nejvíce zranitelnou předměstskou chudinu. Ta je pro „slušné občany“ neviditelná až do pohromy, která nastala v Payatas.

To, že se začalo něco dít, vyvolává další otázky. A tak začaly vznikat organizace a projekty.

Jak funguje Federace mrchožroutů (metařů – Scavenger Federation)? Federace nyní pracuje v 17 městech a je tvořena skupinami, vedenými 21 vedoucími, kteří se jednou měsíc setkávají pokaždé v jiném městě. V těchto setkáních jednají o místních problémech s vedoucími z ostatních měst, vyměňují si nápady a zkušenosti o tom, jak posílit svoji oblast. Při tom se objevuje hodně nápadů, protože všechna města a obyvatelé slumů bojují s podobnými problémy.

Je zapojena vláda? Když začneme zkoumat v nové barangay (malá administrativní oblast), nejprve ji navštívíme, abychom promluvili s místními o tom, co bychom rádi dělali. Je důležité dostat místní správu na svou stranu, ale ne tak, aby řídila proces průzkumu. Poté, co dostaneme certifikát k provádění průzkumu, místní úředníci nás žádají, abychom jim poskytli kopii výsledků. Když je průzkum dokončen, pozveme všechny zúčastněné skupiny, aby se projednaly výsledky na velkém shromáždění. Zástupce místní administrativní oblasti pochopitelně pozveme rovněž. Je důležité, abychom výsledky svého průzkumu předali místním před zainteresovanými lidmi.

---

Jak inspirativní je toto řešení problémů „nepřizpůsobivých“ pro lidi, žijící v českých městech. Vždyť i život na hromadě odpadků může být lepší, než život někde jinde... Jen si říkám, které politické strany by měly urychleně vybrat poslance, kteří by vystartovali na studijní exkurzi do východní Asie. Možná by získali autentickou informaci o tom, co všechno lidé dokáží snést, uzavírá Michálek.

Vytisknout