Zamést si přes vlastním prahem

17. 9. 2010 / Anna Wintrová

Oslavná nota na Michaela Kocába od nové stínové ministryně ČSSD pro lidská práva se hodně míjí účinkem. Ve stínu fašizujících tendecí a hesel sociálních demokratů v různých částech republiky působí nevěrohodně a trapně. Je v módě, a paní Tominová -Marksová to moc dobře umí, být pozitivní, asertivní a vždy proplout.

Proč v roli stínové ministryně nepochválit ministra Topolánkovy vlády, proti kterému její kolegové vedli nesmiřitelnou kampaň a který byl viditelný hlavně díky své rockerské minulosti a nikoli kvůli skutečné obraně lidských práv... Teď je vše jinak a je třeba si kopnout do Nečase.

Kde byla paní stínová v době, kdy Nečas jmenoval do pozice poradce Romana Jocha? Marně jsem hledala její stanovisko či stanovisko ČSSD k jeho jmenování. Do fašizace "umírněné" levice (pouze pro "slušné lidi") se mlčení hodí nejlépe.

A kde je sociálně demokratická ochránkyně lidských práv nyní, kdy mostečtí sociální demokraté modifikují náckovské heslo? Nutno dodat, že nejenom oni.

Kde jsou ti slabí, nemocní, handicapovaní? Kde jsou ženy v sociální demokracii? Tedy skutečné ženy, nikoliv ty, které dělají salónní politiku, jejichž bojištěm je čajový dýchánek místní odnože Tea Party a rozmazlené fňukání a pištění nad všemi nespravedlnostmi světa, za potlesku amerických grantových agentur.

Koneckonců české "genderové" liberální organizace, ze kterých Tominová Marksová vzešla, vždy pohrdaly sociálními demokraty a nikdy žádnou přidanou hodnotu nikomu, kromě bursíkových Zelených, nepřinesly.

Ale zpět k problému, kterému se věnuje i Štěpán Kotrba. Sociální demokraté se nikdy nebáli bojovat za slabé a potřebné, nyní nejenom rétoricky, ale iv realitě prosazují něco, co jim ideově, ani historicky nikdy nepříslušelo. Problém je, že to nikoho v sociální demokracii nezajímá. Cílem je moc a k jejímu získání lze použít jakékoli prostředky. Myslím, že Machiavelli by měl velkou radost.

Paní Tominová- Marksová se staví do role sociálně demokratického arbitra lidských práv. Bude tak statečná i dovnitř sociální demokracie, pozastaví se (třeba tiskovou zprávou) nad svými stranickými kolegy, kteří lidská práva, a nejenom je, prozatím verbálně , ale flagrantně porušují? Kde jsou sociálně demokratické hodnoty solidarity, úcty, spolupráce? Bude je prosazovat, nebo "statečně mlčet" a mlžit spolu se svým stínovým premiérem Bohuslavem Sobotkou až do hořkého konce sociálně demokratické věrohodnosti?

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 17.9. 2010