Radek John ministrem vnitra?

29. 6. 2010 / Boris Cvek

Rád bych se vyjádřil ke včerejší "zprávě dne": Radek John prý, podle vyjednavačky za VV Kristýny Kočí, musí být ministrem vnitra, jinak VV nepůjdou do trojkoaliční vlády. Důvodem je prý to, že John musí osobně dohlížet na protikorupční tažení nové vlády, a to lze nejlépe z pozice ministra vnitra. Proto také Kočí odmítla v Otázkách VM možnost, že by John mohl dostat místo vnitra obranu.

Každý v tomto státě ale asi cítí, že strana, v jejímž čele stojí vedle Johna podnikatel Bárta, předseda dozorčí rady bezpečnostní firmy ABL (odkaz níže), má velký střet zájmů, chtěla-li by obsadit právě vnitro. VV tak poprvé prima facie ukazují nebezpečnou neschopnost sebereflexe a politickou neomalenost tvrdého byznysu.

Přitom argument, že s bojem proti korupci souvisí především ministerstvo vnitra, není příliš přesvědčivý. Což se neukázalo celému národu jasně a mimo vší pochybnost na případu Čunek, že nikoli policie, ale státní zastupitelství nehodlá korupční skandály nechat dojít až do stádia soudního řízení?

Ani v Itálii při boji s mafií to není policie, nýbrž především justice, kdo je ten rozhodující faktor (atentáty jsou mířeny italskou mafií nikoli na policejní důstojníky, ale na vyšetřující soudce). Bývalý a zřejmě i budoucí ministr spravedlnosti, Jiří Pospíšil, budí sice všeobecnou úctu svým reformním úsilím (a jeho televizní debaty s Marií Benešovou, stínovou ministryní spravedlnosti za ČSSD, byly vždy korektní a plodné, zajímavé), nicméně právě on nechal Renatu Veseckou ve funkci i během čunkiády a po ní, čímž vyvolával dojem, že je mu stabilita vlády milejší než právo a spravedlnost.

Dávalo by tedy smysl, kdyby VV usilovaly o ministerstvo spravedlnosti, chtějí-li už bojovat s korupcí a reformovat náš státní aparát tak, aby zde byla korupce běžně stíhána a trestána.

Na druhou stranu: Jiří Pospíšil, zejména díky svému děkanskému působení na právech v Plzni, působí stále mnohem důvěryhodněji než politická strana, která má tak málo soudnosti, že dává po týdnech programových jednání ultimativní požadavky o ministerské křeslo, na němž by byla v donebevolajícím konfliktu zájmů. Zdá se, že od VV se dočkáme ještě spoustu nemilých překvapení a většina 118 poslanců ve Sněmovně pro novou vládu je pouhá iluze.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 29.6. 2010