Nová levice musí obnovit důvěru, že přes politiku lze něco změnit

24. 6. 2010 / Václav Adam

I pravicové vlády pak musí podporovat rodiny, což působí na veřejnost dojmem, že provádí levicovou politiku. Levice hovoří o tom, že je potřeba realizovat sociální solidaritu, ale levicové vlády podporují nadnárodní kapitál investičními pobídkami a uskutečňují nákladná vojenská a policejní opatření, jež tomuto kapitálu mají zajistit pacifikované prostředí. Veřejnost pak má dojem, že posláním politické levice je prosazovat pravicovou politiku. Podle Kellera tak pravicová i levicová politika zabředává do slepé uličky ideové bezmocnosti.

Za "zlatý věk" sociálního státu je považováno období od konce 2. světové války do 70. let, kdy se začala prosazovat ideologická vlna neoliberalismu. "Zlatý věk" sociálního státu bylo období, kdy tržní společnosti (USA, západní Evropa) tvrdě regulovaly kapitál. Vlády měly silný vliv na ekonomiku, velké korporace platily až 70% daně ze zisku, vysoce progresivní zdanění bylo samozřejmostí. Systém byl založen na rovnováze mezi velkými korporacemi, silnými odbory a regulující vládou. Toto období přineslo rychlý růst životní úrovně a možná s tím souvisely i pokusy o dobývání vesmíru. S nástupem tzv. konzervativní revoluce (resp. ekonomického neoliberalismu) od 70. let souvisí oslabování role státu, snižování daňové zátěže, uvolňování pracovního práva, privatizace veřejných služeb. Názory na prospěšnost přijatých opatření se mezi politiky i ekonomy až diametrálně liší. V každém případě však platí, že tato opatření vedla k tomu, že stát přišel o řadu nástrojů, jimiž může ovlivňovat ekonomiku. A dnes tyto nástroje státu evidentně chybí. Vzpomeňme, jak obtížně hledají Obama, Merkelová, Sarkozy a další političtí hráči způsob, jak potrestat banky, protože státy do nich musely lít obrovské peníze, aby je zachránily. Zachránily nikoliv v zájmu bankéřů, ale v zájmu střadatelů a podnikatelů.

Dnes to vypadá tak, že státy neregulují kapitál, ale kapitál ovládá vlády a tlačí na ně, aby mu vytvářely co nejlepší podmínky, jinak hrozí, že odejde ze země. Nemusíme chodit daleko. Vezměme si korporátní daň v ČR. Když končil Klaus, byla 39%, když končil Zeman 31%, když končil Paroubek 24%, když končil Topolánek 19%. A jakmile někdo navrhne její mírné zvýšení, už se začnou médii šířit zprávy, že tolik a tolik českých firem uvažuje o tom, že se přesune do daňových rájů. Ne že by to až tak hrozilo, je to způsob nátlaku na politiky a veřejnost. Nebo další příklad -- bankovní poplatky. Tyto poplatky oprávněně vzbuzují silný odpor veřejnosti. Ale jakmile někdo z politiků začne hovořit o tom, že by se měly regulovat, bankéři i "nezávislí" ekonomové začnou hrozit, že tuto regulaci odnesou klienti. Jinými slovy, "když nás oberete, my to přeneseme na vás, a vy, klienti, si to zaplatíte!". Takto se nám smějí do očí! Pokud stát nebude mít moc nad kapitálem, ale naopak kapitál nad státem, pak se dá jen těžko dělat účinná levicová politika. Pak se dá těžko dělat politika obecně. Ale tyto problémy jsou globální a je třeba je řešit na globální úrovni. Když před pár dny navrhly Merkelová a Sarkozy globální daň pro banky, tak proti byly dva státy -- Itálie a Česká republika (už mě to vůbec nepřekvapuje).

Žijeme v propojeném, globálním světě. Proto každá politická strana u nás by měla mít na první stránce svého programu, jak si představuje naše postavení a působení v Evropě a ve světě. ČSSD se měla už dávno vyjádřit k tématu jednotné fiskální politiky EU. Jednotná fiskální politika EU znamená hlavně jednotnou daňovou politiku. Toho se čeští neoliberálové a pravicoví politici bojí jako čert kříže. Jelikož máme daňovou kvótu pod průměrem EU, znamenalo by to pravděpodobně zvýšení daní, a to je pro ně z ideologického hlediska nepřijatelné. Též je potřeba na evropské úrovni bojovat proti tzv. daňovým rájům, ne jen o tom mluvit. Čím méně zaplatí korporace, tím více zaplatí běžní občané a drobní podnikatelé. To je jednoduchá rovnice.

Výsledek voleb ukazuje, že levice ztratila střední třídu. Není to proto, že by se střední třída měla dobře. Naopak. Střední třída musí často tvrdě pracovat, splácet drahé bydlení, platit řadu dalších výdajů. Když byste se zeptali pravicového voliče ze střední vrstvy, proč teda volí pravici, když se v tom kapitalismu nemá dobře, pravděpodobně by se vám dostalo této odpovědi: "Víš, my jsme nic nedostali zadarmo, my jsme si museli všechno zaplatit a levice chce, abychom platili ještě za vás (myšleno voliče levice) a ještě o nás bude rozhodovat úředník." Proti tomu se obtížně argumentuje. Samozřejmě pro levici není výhodné aranžmá, kdy jsou proti sobě stavěny střední vrstvy a nižší vrstvy, kdy jsou proti sobě stavěni pracující a nezaměstnaní, mladí a důchodci. Ale to také souvisí s tím globálním kapitalismem. V systému, kde ti nejvíce bohatí mají určité možnosti jak unikat zdanění, dochází k přesunu daňové zátěže právě na střední třídu.

Další skupinou lidí, která podle průzkumů volila převážně pravici, jsou mladí lidé. Důvodů bude jistě více. Nabízí se odpověď, že mladí se mají dobře. Ale opak je pravdou. Jeden z politologů řekl, že mladým lidem nic neříkají sociální témata. To bych netvrdil. Absolventi škol v současnosti obtížně hledají zaměstnání, mladým lidem se nelíbí, že jsou nuceni pracovat 10 hodin denně, že jim nejsou propláceny přesčasy, mladým lidem se nelíbí, že je drahé bydlení. Znám řadu mladých lidí, kteří mají těsně před výplatou vybrakovanou peněženku. Spousta mladých na konci měsíce nemá na jídlo a musí si půjčovat u rodičů. Důvody jsou subjektivní -- příliš rozmařilý životní styl i objektivní -- po zaplacení nájemného a nutných výdajů jim prostě peníze nezbývají. Problém je v tom, že mladí lidé si svou nelehkou situaci nespojí s tím, že by měli volit levici. Je to dáno nedostatečnou osvětou ohledně politického systému, typů politických stran, ale také tím, že mladí si myslí, že politici jejich život nezlepší. Že prostě nemá smysl volit, že se stejně nic nezmění. A když už volit jdou, tak se rozhodují spíše podle sympatičnosti kandidátů. Mladí lidé také často neznají svoje práva. Jsou ženy, které otěhotněly a nechaly se propustit "na dohodu". A to jsme opět u té osvěty.

Lidé obecně musí mít pocit, že politika má smysl, že jde něco přes politiku změnit. A to je vzhledem k výše napsanému čím dál těžší. Stát je slabý, globální kapitál silný. Ale kdo jiný to může změnit než občané? Nová levice musí vysvětlit lidem, že politici jsou pouze jejich zástupci, že voliči to mají v rukách, od jejich aktivity se vše odvíjí. Že oni sami musí prosazovat svoje zájmy, přinejmenším tím, že budou chodit k volbám.

Vytisknout