Jeden mladý volič pravice a jeden studentský časopis pod kritickou lupou

25. 6. 2010

Můj článek je rozdělen na dvě části, které spolu zdánlivě nesouvisí. Nejprve poukáži na jeden konkrétní příklad mladého člověka, který se rozhodl a volil ODS. Dále se zaměřím na znepokojivý fakt, že i v tiskovinách určených primárně studentům VŠ nalezneme propagandistické články hodné rozebrání.

Muž XX, věk 23 let, jak jsem se již zmínil, volič ODS. Muž XX je středoškolsky vzdělaný člověk, pracoval již na různých místech v zahraničí a nyní začíná rozjíždět své podnikatelské aktivity na živnostenský list. Na otázku, proč volil zrovna ODS, mi odpověděl, že "ODS podporuje podnikání" a, že to se mu zdá dobré. Naše další debata o politice však neměla příliš konstruktivní hodnotu, jelikož mě překvapila odpověď na další moji otázku. Ta zněla, zdali četl i jiné programy politických stran. Odpověď zněla nikoliv, protože "program ODS mu připadal dobrý a to stačí". Jak si však mohu vybrat tu pro mne nejlepší stranu, když neznám programy a ideové základy, či (dokonce) genezi těch stran ostatních? Slýchával jsem názory, že právo volit by mohlo být věkově posunuto na nižší hranici. Jak by to však potom mohlo vypadat, toho se velmi obávám.

Nikomu neupírám právo volit stranu jemu nejbližší, ale bez srovnání se stranami ostatními to prostě nejde. Taková volba je totiž špatná již ze své elementární podstaty a je jedno, jde-li o pravicovou, nebo levicovou stranu. Pokud se obdobným způsobem zachovali i ostatní mladí lidé, není se čemu divit.

Nyní bych chtěl vyjádřit své znepokojení nad jinou věcí. Všiml jsem si, že na nezávislou akademickou půdu vysokých škol může být směle dodáván politicky jednostranně zaměřený tisk. Nevzpomenu si již na všechny názvy konkrétních tiskovin na které jsem narazil (vždy to je něco mezi novinami a časopisem a byly volně k dispozici v prostorách jídelny Menza), ale pozastavím se konkrétně u vydání tiskoviny Nový česko-slovenský ŠTUDÁK (č.5-6). Přestože je v tomto čísle i několik článků o cestování, či dokonce rozhovor s prof. Peregrinem, zhruba polovina časopisu se věnuje volbám.

V článku nazvaném "Proč volit?!?", který napsal Zbyněk Smetana, jenž je studentem Fakulty sociálních studií v Brně a šéfredaktorem blogu Politika v souvislostech, jsem narazil na několik znepokojujících částí. Opomenu-li jednoduchou formu tohoto článku, který ve mně evokuje přesvědčení, že je určen pro lidi, kteří se o politiku vůbec nezajímají, musím se s vámi podělit i o několik citací. Také jsem v něm narazil na několik gramatických chyb, ale ty necháme stranou, o ně zde nejde.

Po úvodním odstavci, přichází na řadu kapitola s názvem "Kdo za to může?" a v ní zní: "Kdybyste přišli o polovinu platu, začnete se nejspíše ptát, kdo za to může. Odpověď je až nečekaně prostá. Můžeme za to my. Slovem "my" myslím mě, vás, vašeho plnoletého kamaráda, babičku s dědečkem, zkrátka nás všechny. Na této prosté pravdě se nic nezmění, i když Vám někdo jiný -- zejména s oranžovým pozadím na billboardu -- bude tvrdit něco jiného -- nejčastěji, že za to nemůžete vy, ale oni."

Další citace se nacházejí v konečném odstavci článku, nazvaném "Let's make things better". A zní: "Paměť potřebujeme k tomu, abzchom (pozn autora: ano, citace přepisuji i s chybami) si pamatovali, kdo kdy selhal, neboť 4 roky jsou docela dlouhá doba. Pro českého voliče je však bohužel příliš vzdálené i to, co se stalo včera, protože jinak by na volební vítězství nemohl aspirovat člověk, který brutálně zasáhl proti Czechteku, připustil možnost vlády s komunisty, svrhl vládu uprostřed předsednictví, aniž by měl záložní plán, či bezostyšně fabuloval v kampani ve volbách do EP. Informace potřebujeme k tomu, abychom si nenechali všechno nabulíkovat". (pozn autora: poslední věta se mi zdá, vzhledem k jednostranně laděnému článku dosti úsměvná).

A pokračujeme dále: "Přemýšlení sice někdy bolí, ale když vám někdo tvrdí, že v době, kdy krachují firmy (a tudíž neplatí daně) a lidé přicházejí o práci (a tudíž neplatí daně), tu jsou dostatečné zdroje nejen pro štedré předvolební sliby, ale i snižování státního dluhu, je dobré zeptat se, kde tyto nevyčerpatelné zdroje jsou? Osobně totiž krom peněz ve svojí a vaší peněžence moc jiných zdrojů nevidím. Podobně je tomu se slibem bezplatného zdravotnictví. Nebo vám už někdy dali něco zadarmo? Kde se tedy vezmou peníze, které se vybírají na poplatcích? Dobrá otázka na níž se socialistům nechce odpovídat, protože kalkulují s tím, že když zaplatíte 30 korun z peněženky, tak si toho všimnete. Když Vám ale stát strhne o stovku víc z výplaty každý měsíc v rámci zdravotních odvodů bez ohledu na to, zdali k lékaři jdete či ne, tak si toho bohužel většina lidí nevšimne."

Druhým článkem v časopise ŠTUDÁK, kde se, dle mého přesvědčení, uplatnily nekorektní žurnalistické postupy byl článek s názvem "Jak zatraceně daleko je od 4,99 k 5,01% ve volbách", který napsal Jan Duda.

V odstavci nazvaném "Čím na to strany jdou? Facebookem..." zní: "Tím můžeme opět v internetovém a svižném duchu najít jednotlivé "výkřiky" a hesla typu: Jsme proti zavedení školného, jsme proti poplatkům, jsme proti.... V používání předložky proti vede ČSSD, která ji ve svém programu užívá pětatřicetkrát. Masivní billboardy ve městěch a podél silnic ve velkém praktikují v podstatě jen sociální demokraté, kteří si na tuto taškařici půjčili ze záložny 190 miliónů." Dále pokračuji o něco níže: "Podle březnového průzkumu společnosti eMerite, která monitoruje internetová média, se na Facebooku mluví ze všech politických stran nejčastěji o ČSSD (48%, a to spíše negativně), dále o ODS (25%), s odstupem následovaly TOP09 a Strana zelených".

Výše zmíněné citace vcelku slušně odrážejí fenomén naší české mediokracie. Zarážející však je, že i mladí lidé, kteří by se na problematické (nejen) politické záležitosti měli dívat otevřenýma očima a používat kritický odstup a rozum, se uchylují ke stereotypnímu zjednodušování a v podstatě k demagogii. V této souvislosti bychom si mohli položit otázku, zdali je na školách humanitního vzdělávání málo, nebo je pochybné svoji kvalitou? Přesvědčil jsem se, že v předvolebním 5 -- 6 čísle časopisu ŠTUDÁK došlo k jednostranné tiskové propagandě. Pokud si někteří myslíte opak, prosím, naslouchám!

Vytisknout