ANALÝZA

Političky jako ramlice

23. 6. 2010 / Anna Wintrová

V záplavě analýz, které se nyní vyrojí a rojí, je ale ženský faktor opomíjen a podceňován. A to, ve všech směrech. Jak na kandidátkách, tak i v oslovení žen – voliček, a to především střední a starší generace.

Zhruba tři měsíce před volbami uveřejnil jeden z dámských magazínů zajímavý průzkum o ženách v produktivním věku, který vypovídá ledascos zajímavého o hodnotách, ale také pocitech, směřování, očekávání a potřebách, které tato věková kategorie má.

Jsou to ženy, které už mají odrostlé děti, jsou a chtějí být aktivními, ale zároveň cítí určitou únavu, kterou s sebou každodenní život přináší.

Jsou to ženy z masa a kostí, které velice dobře vědí, že nic v životě není zadarmo. Uvědomují si úskalí svého věku, ale nechtějí patřit do starého železa.

Tvůrci filmu Ženy v pokušení, na rozdíl od sociálních demokratů, věděli, na jakou kartu vsadit.

Štěpán Kotrba se ve své analýze "Pečení holubi a nedostatek odvahy na levici" o Marii Benešové i o Anně Čurdové zmiňuje. Proč obě nebyly pověšeny na vývěsní štít sociální demokracie? První jako neohrožená bojovnice za spravedlnost pro potřebné i bojovnice proti justiční mafii. Druhá v roli nejvýše postavené české ženy ve volené funkci, expertky uznávané v zahraničí a zastánkyně práva žen proti křesťanským tmářům. Pro muže ale nejspíš není téma výživného, antikoncepce nebo interrupcí klíčové. Stejně jako pro sociálně demokratické muže nebylo nikdy klíčové postavení žen v třetím světě, v zemích bývalého Sovětského svazu či zemích rozvojových. Na hloupost a ignoranci se jen těžko hledá lék... Místopředsedkyně nemá být šťabajzna, za kterou se ohlédne každý funkcionář. Má to být reprezentantka cílové skupiny. Obě kandidátky na místopředsedkyni přitom splňují kritéria, na které se střední generace žen slyší. Pohodové, normální ženské, s pochopením pro každodenní potřeby těch, které sociální demokracie chtěla oslovit, se zdravě emocionálním nadhledem, který tolik chyběl volební kampani sociálních demokratů, ale zároveň na odborné úrovni, kterou chtě nechtě uznávají i političtí soupeři. Vlasta Štěpová vynikala kdysi jako ministryně i později jako diplomatka. Květa Kořínková ovládala kontrolu státních financí a rozuměla i kontrole resortu dopravy. Jana Volfová, která stála za kariérou Miloše Zemana ČSSD, ovládala SDŽ jako nejmocnější lobby ve straně. To byly ženy, reprezentující sociální demokracii v devadesátých letech. Dokázaly dělat kvalitně a bez marketingových poradců levicovou politiku.

Sociálně demokratičtí muži však tento přístup podcenili. Ani jedna z výše jmenovaných totiž nesplňovala kritérium barvy a délky vlasů či hloubky výstřihu, který je pro muže-volitele zajímavější. Tento argument beru, protože muž se do výstřihu rád podívá a třeba i podle něho volí, žena se spíš zajímá o to, co dá dětem k večeři a zauvažuje, že ten Nečas se alespoň tváří rozumně... Čurdová i Benešová byly posledním pokusem oživit dobu, kdy politika nebyla jen dobře placeným zaměstnáním, ale mnohdy i neplaceným posláním. Kdy ČSSD ještě dělala politiku poctivě.

Sociální demokraté si zjevně v politice stačí sami. Ženy berou jen jako ozdobu, kterou je možné ukazovat, a to je to asi tak všechno. Ještě možná někdy konzultují barvu své kravaty se svými manželkami, které jim vytvářejí dokonalé zázemí a servis, aby se oni mohli věnovat politice. O které ženě sociálně současného demokratického politika víte, že něco znamená, že něco dokázala? Poslední samostatná žena-manželka byla Viktorie Špidlová a Zuzana Paroubková. Paroubkova trophy wife a Grossova bufetářka Šárka se nepočítají...

Suma sumárum, smutný to pohled.

A jak se zdá, pojede se ve stejných kolejích. Úřadující předseda strany Sobotka ve svém rozhovoru pro MfDnes se 21. června rozhovořil následovně: “Chci se opřít o mladé politiky a také vytáhnout některé političky, které jsme dříve lidem neukazovali. A to byla chyba“. Petru Buzkovou kdysi také vytáhli do politiky kvůli výstřihu a ne kvůli jejím právním kvalitám. Jak v SSM před listopadem, tak i v sociální demokracii po listopadu.

Nepochopení a neochota nynějšího předsedy sociální demokracie vzít problematiku žen-voliček na vědomí jako klíčovou pro přežití ČSSD v dalších volbách je do očí bijící. Ženy volí ČSSD méně, než by mohly. Mimo jiné proto, že vnímají pohrdání, jakého se jim v politice dostává. Fórum 50% sociálními demokraty mírně řečeno pohrdá. Ženy z Gender studies se přiklonily k liberální pravici také. Své ženské aktivistky mají zelení i křesťané. ČSSD nikdy nevyužila genderové tématiky - například genderové rozpočtování. Fotbalová hřiště jsou daleko oblíbenější, než sportoviště pro ženy..., jesle, podnikové školky...

ODS na svém víkendovém, sjezdu zvolila první místopředsedkyní outsiderku v dravém světě modrých ptáků - Miroslavu Němcovou. Přes její ukňouraný, jakoby bázlivý projev. Tvrdá a vytrvalá bojovnice za ideály pravice zvítězila nakonec před "blbem z Horní Dolní". Němcová si prošla velice tvrdým vnitřním bojem, ale i cestou k pochopení témat, které před několika lety striktně odmítala. Dnes ona bude reprezentovat ženy střední generace. Ty úspěšné ve světě mužů. Ale i ty, kteří o úspěchu sní a přitom ho třebas nikdy nedosáhnou. I když.... Když budou takové, jako Němcová, proč ne? V ODS je úspěch ženy i středního věku možný - jak je vidět.

ČSSD tuto cestu identifikace žen-voliček s ženami-političkami odmítá daleko tvrději než ODS. Tak bude tahat nevinné a neškodné blonďaté králíčky z klobouku - v souladu s doporučeními amerických poradců, snících o roztleskávačkách na baseballovém zápase. Je úplně jedno, jestli Sobotka vytáhne toho malého nebo většího, protože pokud nepochopí, že politika pro ženy se netvoří výběrem barvy vlasů či velikosti podprsenky ukázkové samice, pak bude jedno, která z těch dvou ramlic, vyhovujících samcům-volitelům, ve vedení strany zasedne.

Benešová to nejspíš nebude. Čurdová to nejspíš nebude. Nebudou to ani ty ženy, které zhnusily poměry posledních let v SDŽ. Schopné starostky a místostarostky, které měly ambice jít do velké politiky. Podnikatelky. Skleněný strop, který neprorazily, jim vzal elán narážet hlavou dál na zeď nepochopení. Blonďaté ramlice neznají žádný strop. Klobouk kouzelníka Pokustóna žádný nemá.

Hašek by mohl být moudřejší, pokud se chce odlišit .

Vytisknout