POVÍDKA

Na soutoku Labe s Temží se to spokojeně hemží

24. 6. 2010 / Milan Kozelka

"Nádherný holky s vohnivejma figurama. Lidi nabušený energií. Lepší to zatím nikde nebylo," pokyvuje hlavou Ron Wood. Barman luští křížovku, slabě hraje rádio.

"A už asi nebude... V luftu tam byl cejtit obrovsky uvolněnej rytmus. Mělo to absolutní grády, sedmkrát sme přidávali," vyklápí do sebe Jagger zbytek kořalky.

"Magickej koncert. Už je to deset let," mžourá Wood do štukové zdi.

"Deset..." třese Jagger prázdnou skleničkou.

"Kurva čas!" kleje Wood.

"Zmrd bezcitnej..." tiše přizvukuje Jagger. Lousknutím objednává další rundu.

"Svět... je masožravej... květ..." drmolí ze spaní Richards. Joint se odlepuje od dolního rtu a padá mu do klína. Barman přináší kořalky a vysypává popelníky.

"Na Pardubice!" zvedá Jagger panáka.

"Na město uskutečněnejch snů!" přiťukává Wood slavnostně.

"Město bez sociálních problémů. Samí velký pracháči, žádnej plebs," rozplývá se Jagger.

"Nikde sem tam neviděl jedinou holou prdel," přizvukuje Wood.

"Žádný bezdomáči, jako jinde," klepe Jagger na dřevo.

"Ani jeden žebrák. Všude čisto a fantasticky nízký ceny," vzpomíná Wood.

"Každej den vod jedenácti do jedný je to tam prej všude všechno grátis. I v luxusních restauracích, v bordelech a u benzínek. V Etiopský čtvrti vobsluhujou nahý servírky. Primátor města prej v pravý poledne vychází před radnici a předčítá manažerům svý nový básně," žasne Jagger.

"Za komoušů tam byli všichni disidenti, ani jeden konfident. Jinde to tak jednoznačný nebylo, lidi sou zbabělý kurvy," zdůrazňuje Wood a zapaluje si cigaretu.

"Museli bejt pevný v kramflecích. Jinak by jim to dneska neklapalo," souhlasí Jagger.

"Je to ráj na zemi, žádnej zapařenej Prdelákov. Mají to tam pod kontrolou a řídí se zásadou všichni za jednoho, jeden za všechny. Každou noc velkolepej vohňostroj. Jejich slavnej hokejovej tým lehce uživí dvě třetiny obyvatel. Gáže vod šedesáti litrů vejš. Symbolická daň pět procent," nadšeně konstatuje Wood. Barman si zuřivě hryže nehty a připadá si jako na pakárně.

"Za všechno můžou děkovat Hejvlovi," klepe Jagger na dřevo podruhé.

"Hejvl je nejskromnější člověk, jakýho sem poznal. Sere na pocty a vodmítá metály. Vobyčejnejm lidem by se rozdal z posledního, sám na sebe vůbec nemyslí," říká Wood obdivně.

"Zachránil totalitní stát před totálním krachem. Pozved ho na vysokou úroveň," klepe Jagger na dřevo potřetí. Richards pořád spí, jedno oko má pootevřené.

"Minimálně na úroveň Švýcarska," čmárá Wood prstem po zamženém skle.

"Je extrémně statečnej a má koňskou výdrž," uznale špulí rty Jagger.

"Má to v genech po rodičích. Jeho fotr byl za války šéfem pražskýho odboje proti náckům. Celá famílie Hejvlů byla nesmiřitelně protináckovská," rozvádí téma Wood.

"Ty se divíš? Nejbohatší lidi se dycky vobětujou pro plebs," glosuje Jagger.

"Proto je Hejvl jednička. Je tak geneticky naprogramovanej," shrnuje Wood.

"Chtěl bys ho mít v kapele? Je to roker tělem i duší," pochvalně pomlaskává Jagger.

"Zpívali byste spolu unisono. Máte stejný kapří tlamy," převrací Wood prázdnou skleničku dnem vzhůru a típe oslintaného vajgla.

"Šoumeni, naházejte to do sebe. Zavíráme," přerušuje je barman.

"Neposer se..." vrčí Jagger a dopíjí. Barman zesiluje větrák.

"Už deme..." šacuje se Wood. "Vstávej, mizíme!" vzbouzí Richardse.

"Jo?... nojo... kam?..." nechápe Richards a namáhavě zvedá kostru. Chvíli neví, kde je.

"Další noc je taky den," žertuje barman a telefonem jim přivolává taxi.

"Dyk jo..." strká mu Wood zmuchlané prachy. Richards ukazuje Jaggerovi fakováka.

"Jó Pardubice, Pardubice..." blouzní ve dveřích Jagger.

"Mrdat lvice do bukvice..." blábolí Richards. Prší, u kraje chodníku brzdí taxi.

Vytisknout