"Stop stav" jako svévolné omezování práv občanů?

23. 6. 2010 / Miloslav Štěrba

Jindy může být překážkou jakýsi druh přijímacího pohovoru, kdy je zájemce podrobován šetření, zda odpovídá požadavkům na člena strany, a přitom je „schvalovací komise“ sestavena z osob, které do veřejného života vstupovaly bez omezení, která sami zavádějí. Všichni víme, že se této praxe dopouštějí z primitivního pudu sebezáchovy, aby snad jejich, dnes už exkluzivní členství, nebylo ohroženo konkurenty. Není obvyklé, aby se případně odmítnutý zájemce obrátil na soud a požadoval zrušení záporného stanoviska k jeho přijetí. A přitom by uvedený občanský postoj víc než legitimizoval zájemce o vstup do veřejného dění.

Samostatnou kapitolou jsou existující politické strany. Necháme-li stranou politické kluby typu TOP 09 nebo Věci veřejné, má historicky zakotvená strana sociálně demokratická v současné době 22 tis. členů a méně než 600 místních organizací. Podobně je na tom ODS. V menším Rakousku má sociální demokracie 300 000 členů ( r. 2005 ) a 3 589 MO.

Podrobnosti ZDEZDE

Až dosud se v české společnosti diskutuje především o potřebě přiblížit se západním demokraciím v objemu HDP, produktivitě práce, příjmech a spotřebě. Zcela stranou pozornosti médií zůstává zájem o angažovanost občanů, a samozřejmě že tou nejvyšší formou je členství v politických stranách. Alespoň v našich geografických podmínkách. Političtí lídři problematiku relativizují odkazem na historickou zkušenost občanů z dob vlády Národní fronty a KSČ, psychologickou bariérou vůči stranám. Nebo se zhlížejí v politickém systému v Americe, založeném na volebních stranách, bez důsledné evropské stranické angažovanosti.

Odpověď na otázku jak dál s politickými stranami můžeme najít ve veřejných projevech předních politiků, kterými v poslední době obohacují studenty politologie, když kladou rovnítko mezi politickou stranu a firmu. Naposledy jsme to slyšeli od Ivana Langera na kongresu ODS. To samé v jiném balení slyším ve svém okolí, a už jsem o tom psal v textu: Strana jako firma.

Podrobnosti ZDE

Propojení politiky s byznysem zůstává stálou výzvou pro veřejnost, aby nerezignovala na občanská práva otevírající možnost zapojit se do dění ve své obci, usilovat o členství v politické straně, která nejvíce přibližuje člověka k pozicím, z nichž lze vykonávat důležitou funkci hospodáře nebo pověřeného kontrolora. I proto je nepřijatelná praxe řady politických stran učinit členství ve straně jakousi exkluzivní záležitostí pro vybrané. V kontextu zmíněného propojení politiky a byznysu pak zcela zásadní.

Pozn. editora - ŠOK: autor se ve dvou zásadních věcech mýlí: k voleným a jiným veřejným funkcím NEVEDE cesta pouze přes STÁVAJÍCÍ politické strany. Autor si může založit svou kde budou platit JEHO pravidla příjmu členů. Druhým omylem je, že kandidát MÁ PRÁVO být přijat a dokonce že může toto právo být vynuceno soudně. Politické strany JSOU výběrová společenství, kde o přijetí rozhoduje vždy ten, kdo je členem. Nikdo nikomu nebrání, aby kandidoval jako nezávislý sám či spolu s dalšími. Pouze voliči mají vůči "nezávislým" politickým diletantům zkušeností získaný odpor. Většinou to byli kverulanti... Následující závěry amatérského politologa jsou touto logikou značně zatíženy...

Vytisknout