Školy jako zboží v americké praxi

24. 6. 2010

Média hodně probírají téma zavedení školného, točí se však v poměrně banálním kruhu.. Aktuální číslo (25) týdeníku Respekt dokonce přineslo článek se zajímavým názvem "Školy jako zboží", ale jeho hlavním námětem nakonec byla na kost obraná otázka, zda je deset tisíc korun za semestr hodně, nebo málo. Zapomíná se, že české vysoké školy pravděpodobně čeká ještě podstatnější změna, a to sice srůst akademické a podnikatelské sféry (pokud tedy budoucí vládní koalice nezahodí Bílou knihu terciárního vzdělávání do koše). Jan Čulík již poukázalna to, jak by taková změna mohla vypadat v praxi, já zmíním případ popsaný Naomi Kleinovou v její knize Bez loga, píše Jan Vávra:

"V Severní Americe jsou partnerské dohody nadnárodních korporací s univerzitami využívány k výzkumům skutečně všeho druhu - k vývoji nových bruslí pro Nike, k vynalézání účinnějších technologií těžby ropy pro Shell, k vyhodnocování stability asijských trhů pro společnost Disney, k testování spotřebitelské poptávky po dalších vlnových pásmech pro firmu Bell nebo k porovnávání účinků a vlastností značkových a neznačkových léků. A to bylo jen pár příkladů pro všechny.

Doktorka Betty Dongová, pracovnice zdravotnického výzkumu z University of California v San Francisku (UCSF) měla tu smůlu, že na ni připadl právě poslední jmenovaný výzkumný úkol - testování značkových léků za "značkové" peníze. Dongová byla pověřena řízením výzkumného úkolu sponzorovaného britskou farmaceutickou společností Boots a UCSF. Osud této spolupráce poměrně přesně ilustruje rozpory, které vznikají mezi univerzitami jakožto středisky výzkumu určeného pro veřejné zájmy a značkovými firmami, jimž jde o zajišťování toho, co potřebují vědět jen ony samy.

Studie doktorky Dongové porovnávala účinnost léku s názvem Synthroid určeného k léčbě poruch funkce štítné žlázy a konkurenčního neznačkového preparátu. Sponzorská firma doufala, že výzkum prokáže lepší nebo alespoň značně odlišné vlastnosti podstatně dražšího léku v porovnání s neznačkovým přípravkem. Pokud by bylo tvrzení podloženo závěry renomovaného univerzitního výzkumného střediska, značně by to zvýšilo prodej Synthroidu. Doktorka Dongová a její kolegové namísto toho zjistili, že o něčem takovém nemůže být řeč. Oba léky byly ve svých biologických účincích naprosto shodné. To by ovšem znamenalo pro osm milionů Američanů užívajících značkový lék ve výši 365 milionů dolarů ročně a pro společnost Boots potencionální ztrátu 600 milionů dolarů (což činil obrat z prodeje Synthroidu). Poté co byli s výsledkem práce seznámeni další pracovníci výzkumu, bylo rozhodnuto o jejich uveřejnění v odborném časopise Journal of the American Medical Association. Článek měl vyjít 25. ledna roku 1995. Firmě Boots se však na poslední chvíli podařilo zabránit jeho publikaci. Stačilo upozornit na jistý odstavec partnerské smlouvy, který společnost zajišťoval právo veta ohledně uveřejňovaní závěrů výzkumu.

(...)

Podle výsledků studie prováděné v roce 1994, zabývající se partnerstvím soukromých firem s americkými univerzitami v oblasti výzkumu, vyšlo najevo, že v pětatřiceti procentech sledovaných případů se firmám podařilo zabránit publikaci závěrů příslušného výzkumu a v třapadesáti procentech těchto případů že akademičtí badatelé souhlasili s tím, že "zveřejnění může být odloženo."

KLEINOVÁ, Naomi. Bez loga. 2005. Kapitola čtvrtá - Značky ve světě vzdělání, s. 101-103.

V aktuálních mediálních rozpravách o školném je ale mnohem jednodušší dokola spekulovat nad výší školného a namlouvat si, jak je tržní přístup vlastně super. Případně letmo dodat, že by univerzity mohly fungovat více jako korporace. A zamlčet, že to je možná také proto, aby z toho skutečné korporace mohly profitovat.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 24.6. 2010