Přistěhovalce do Kanady trápí léčitelné choroby

23. 6. 2010 / Miloš Kaláb

V r. 1966, kdy jsem přistával v Kanadě jako nový vědecký stážista, nebyla vůči nemocným přistěhovalcům žádná tolerance. Protože jsem byl v Československu očkován proti tuberkulóze, zde jsem měl pozitivní test na protilátky proti tuberkulóze - takže co se mnou? Zdejší zdravotní úředníci hleděli nevěřícně na můj očkovací průkaz, že jsem byl opravdu proti tuberkulóze očkován - a k tomu v socialistické státě. To snad ani nebylo možné, vždyť v Kanadě o něčem takovém vůbec nevěděli. Bez potvrzení v průkazu by mě vyhostili jako nežádoucího návštěvníka, abych nepřinášel do Kanady vážnou chorobu a nezatěžoval zdravotní systém. Jenže doby se mění a už to není Evropa, odkud přichází většina přistěhovalců včetně uprchlíků. Země, z nichž přicházejí lidé nyní, jsou zřejmě zamořeny chorobami mnohem hůř než byla Evropa. Dnes se upozorňuje nikoliv na choroby, které přistěhovalaci přinášejí, ale na následky, k nimž dojde, jestliže se nezačnou ihned léčit. Studie doporučuje, aby rodinní (praktičtí) lékaři věnovali zvýšenou pozornost přistěhovalcům, kteří si přijdou stěžovat na zdravotní problémy. Vedoucí výzkumné skupiny Dr. Kevin Pottie zdůraznil, že cílem je zjistit, kam by mělo směřovat úsilí tak, aby se omezené časové i finanční zdroje využily k maximálnímu užitku. Dr. Pottie založil kliniku při "Ottawském katolickém středisku pro přistěhovalce" a stěžoval si, že mnoho kanadských lékařů nepřizpůsobilo svou praxi tak, aby mohli vycházet vstříc potřebám velkého počtu přistěhovalců a uprchlíků z Asie a Afriky. Prohlásil, že tedy kanadský zdravotní systém neodpovídá současným potřebám kanadského obyvatelstva. Každý pátý kanadský občan totiž pochází z ciziny, ale dřívější studie ukazují, že 9 nových přistěhovalců z 10 je v lepším zdravotním stavu než jsou rodilí Kanaďani. Je to prý díky tomu, že všichni přistěhovalci musí projít zdravotní prohlídkou než jsou přijati do Kanady. Výzkumní pracovníci tuto situaci nazývají "efektem zdravého přistěhovalce".

S postupujícím časem si ale mnoho přistěhovalců stěžuje na zhoršení svého zdravotního stavu. Je to zaviněno přehlédnutými asymptotickými problémy, které se projevují teprve po určitém čase. Situaci z horšuje skutečnost, že mnoho přistěhovalců nemluví ani anglicky ani francouzsky a nedovedou proto říci, že jsou nemocní. Mnoho z nich se snaží zapojit se do kanadského života a nejsou schopni najít lékaře, který by o ně pečoval. Opravdu - vždyť přes 2 miliony kanadských občanů nemá svého praktického čili rodinného lékaře, protože těch je velký nedostatek (lékaři-přistěhovalci nesmějí bez dalších zkoušek provozovat lékařskou praxi a tedy většinou řídí taxíky).

Paní Sara Toresová vysvětluje situaci tím, že lidé, kteří přicházejí ze zemí, v nichž neměli přístup ke zdravotní péči, nechápou, jak to chodí v Kanadě. Paní Toresová je dobrovolnicí pracující pro "Latinsko-americkou podpůrnou organizaci pro ženy" a říká, že mnohé ženy si myslí, že budou muset za zdravotní péči platit nebo prostě nevědí, jak se v tomto systému pohybovat. Mnoho přistěhovalců přichází z rozvojových zemí nebo z oblastí, v nichž se bojuje a nikdy se nesetkali s preventivní péčí a lékařskými prohlídkami, které rodilí Kanaďani považují za samozřejmé. Dr. Pottie dodává, že tedy přistěhovalci nevědí, jaká léčba je dostupná a lékaři nevědí, jaké otázky mají při vyšetřování přistěhovalcům klást.

Výsledky byly uveřejněny v odborném časopise Canadian Medical Association Journal jakožto součást 5-letého studia financovaného "Kanadskou veřejnou zdravotní agenturou". Zúčastnilo se ho přes 200 lékařů, výzkumných pracovníků a úředníků pečujících o usazování přistěhovalců. Z výsledků zasluhují zmínky nálezy, že třeba

• téměř 10% všech přistěhovalců trpí hepatitídou B (ve srovnání s 0.5% Severoameričanů), která může vést k rakovině jater;
• přistěhovalci z Afriky, karibské oblasti a Thajska mají vyšší výskyt HIV než rodilí Kanaďani a kulturní stigma znamená, že se tito lidé zdráhají podstoupit vyšetření a léčení;
• tuberkulóza nebo riziko, že přistěhovalec touto chorobou onemocní, jsou vysoké u lidí přicházejících z Afriky, Asie, východní Evropy a latinské Ameriky;
• výskyt duševní deprese je u přistěhovalců přibližně stejný jako u rodilých Kanaďanů (10%), ale přistěhovalci mají mnohem menší zájem obracet se na zařízení pro duševní zdraví;
• vinou nedostatečné péče o ústní dutinu má téměř 25% dětí přistěhovalců zubní kazy ve srovnání se 4% dětí rodilých Kanaďanů.

Studie uvádí, kteří přistěhovalci mají zvýšené riziko, že zemřou předčasně na určité choroby:

• Lidé z jihovýchodní Asie mají 1.5krát vyšší riziko, že zemřou na mozkovou mrtvici;
• lidé z karibské oblasti mají 1.5krát vyšší riziko, že zemřou na cukrovku nebo na komplikace s ní spojené a 4krát vyšší riziko úmrtí na AIDS;
• všichni přistěhovalci mají 5krát vyšší riziko, že zemřou na rakovinu jater, protože u mnoha z nich nebyla diagnostikována hepatitída B.

V posledních dnech jsem opakovaně navštívil několik ottawských zdravotních laboratoří a všiml jsem si, že jsem v některých z nich patřil k tzv. viditelné menšině. K té se řadí lidé s jinou barvou pokožky a to byl právě můj případ - v laboratoři na rozbor krve převažovaly muslimky (žádná burqa, ale několik niquabů a většina hijabů) a za nimi to byli muži s tmavou barvou pokožky. Co se týká ostýchavosti při styku přistěhovalců s lékaři, je možné, že se někde vyskytuje, ale v lékárně, kde beru léky jsem před lety vyslechl stížnost lékárníků na to, že přistěhovalci z Asie a Afriky přicházeli s velkým množstvím předpisů a někteří přiznávali, že léky posílali rodinným příslušníkům v zemi, z níž přišli. Vypadá to ale tak, že v tomto ohledu nastala náprava a naopak je dnes obtížné dostat další dávku léků, má-li pacient podle záznamů lékárny ještě dosti pilulek na 2 týdny - v tom případě mi doporučují, abych si je přišel vyzvednout až za týden.

Když jsem se letos objednával k praktickému lékaři 31. března, protože jsem měl zdravotní potíže, nejbližší termín byl na 6. května. Je pozoruhodné, že nejdelší čekací lhůty v provincii Ontário na různé zákroky jako jsou operace šedého zákalu, vyšetření magnetickou rezonancí, náhrada kyčelních a kolenních kloubů a jiné jsou právě v Ottawě, hlavním městě Kanady.

Vytisknout