To se nám to hoduje, když nám lidi půjčujou

3. 5. 2010 / Ladislav Žák

O způsobu zažehnávání řecké krize si v tomto okamžiku může každý myslet, co chce. Neznáme zatím příliš podrobností, ale jsem přesvědčen, abychom je znát měli. Nejde jen o to, že se v eurozóně i v EU jako celku vezou černí pasažéři, a o to, že jim to zatím docela dobře prochází. Jde i o to, jestli je podobný přístup opakovatelný, a zejména o to, zda a jak se změní pravidla eurozóny. Zatím je zřejmé, že dosavadní přístup EU k nezodpovědné hospodářské politice členských zemí v dalších případných kandidátech státního bankrotu příliš obav nevzbuzuje.

Nikdo není hnán k odpovědnosti a dokonce se zdá, že například maďarskému FIDESZu skutečnost, že po celé své volební období nebude fakticky odpovídat za národní hospodářství, jehož parametry jsou nastaveny podle podmínek MMF, vůbec nevadí a o to více se může soustředit na jiné úkoly, třeba na upevňování a uskutečňování idejí Velkých Uher v politické praxi EU. Možná by i pro nás bylo vysvobozením, kdyby naše veřejné finance nebyly v rukách domácích zkorumpovaných elit, protože to, čeho jsme v poslední době v oblasti veřejných financí svědky, z nás dělá horké kandidáty podobné katastrofy, která postihla Maďarsko a Řecko.

Problém není v současném stavu a jeho proporcích. Problém je v nastoleném trendu vývoje a hlavně v tom, že existuje jen minimální naděje na sestavení vlády, která by byla schopna zvládat nepříznivý vývoj událostí a komunikovat ho s veřejností. Zcela v nedohlednu je pak ustavení funkční veřejné správy.

Je tedy třeba se pozorně dívat a včas se rozhodnout, jestli začít pracovat vlastními silami na vlastní záchraně, anebo spočinout v protektorátu svých věřitelů. Protektoráty nebo jiné situace, kdy nejsme zcela odpovědní za svůj osud a máme tudíž na co a koho nadávat, zvládáme tradičně neobyčejně dobře. Je s podivem, že nás v tomto smyslu nedokázala EU uspokojit a toužíme zřejmě ještě po větším klacku...

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 3.5. 2010