Paní Issová, šoupnu vám pod schody matraci, až budete padat do měkkého

3. 5. 2010

Vážení přátelé, ale no tak! Nenechme prchlivost cloumat svými majestáty! Beztak už jsme onomu trapnému opusu s názvem... (ale však vy víte jak se to jmenuje) věnovali asi stopětasedmdesátkrát více pozornosti, než by si vzhledem ke své úrovni býval zasloužil. Zamysleme se raději nad tím, jak a proč se tu tohle dílko vlastně objevilo, píše čtenářka Petra Mrtková

Nuže, máme na výběr zhruba ze dvou možností. První, řekněme oficiální verze, vypadá asi takto: Tři "mladí" "umělci" Martha Issová (29), Jiří Mádl (23) a Petr Zelenka (43) se jednoho krásného dne všichni sešli u kafíčka a usoudili, že svět (nebo alespoň ta jeho česká část) spěje k zániku a jim nezbývá nic jiného, než ho spasit. Dále pak došli k závěru, že onu tak potřebnou spásu nám může poskytnout jedině jakási imaginární pravice. A proto, ač se před tím nikdy nijak výrazněji politicky neangažovali, vrhli se do předvolebního boje.

Ano, mohli sice přijít s nějakou vlastní originální myšlenkou (konec konců jsou to přece tvůrčí lidé), oni však všichni do jednoho znali Američanku Sarah Silverman a jejímu agitačnímu videu na podporu levicového (!) prezidentského kandidáta se obdivovali natolik, že se rozhodli okopírovat ho téměř slovo od slova. Představme si, že žijeme v ideálním světě a slečna Silverman dala k použití svého nápadu souhlas, stejně tak autorská práva jsou ke spokojenosti všech aktérů pořešena. Jistě, někdo musel celou tu kratochvíli zaplatit, ale předpokládejme, že u Zelenků prostě rozbili prasátko.

Pak je tu verze druhá, tak zvaná konspirační a ta zní: Někdo - nejspíš nějaká politická strana - si to u těch tří nešťastníků objednal. A nás všechny by pak určitě velmi zajímalo, která z nich to mohla být. Samozřejmě, vyrojily se spekulace, že se jedná o rafinovanou sabotáž za níž stojí levice, které použila ony umělce, ať už jako tajné agenty, nebo užitečné idioty, za účelem nenápadné diskreditace svých ideových oponentů.

Nu, je to sice teorie přímo ďábelská, a proto zní i velmi lákavě, ovšem při vší úctě k našim levicovým politickým elitám, tohle je na ně příliš složité. Zbývá nám tedy poslední podezřelý a tím je pravice. Jistě, možná i vám se tahle možnost zdá ze všech nejdále od pravdy, protože česká pravice, ať už je jakákoliv, rozhodně není úplně pitomá. Proto se nejeví příliš pravděpodobné, že by se sama dobrovolně ztrapnila něčím podobným jako je ona dotyčná agitka, nicméně, sledujte mé myšlenkové pochody:

Takže! České politické strany, jak jistě všichni dobře víme, si najaly americké PR agentury, aby jim organizovaly předvolební kampaň. Levice nabírá výrazné vedení, pravičákům začínají rupat nervy. Tu se v hlavě jakéhosi amerického poraděnka zrodí bláznivý nápad. Vzpomene si na proobamovský klip jedné své krajanky a navrhne použít ho i u nás. Myšlenka se sice nesetká s přílišným nadšení, ale zoufalí politici dělají, jak známo, zoufalé věci. Není příliš mnoho času, proto jistý ODSák přemluví svého syna a jeho kamarády. Ti něco splichtí, ovšem protože už jim hoří koudel, nedávají si moc záležet. (Tím by se vysvětlil jak ten zoufalý nedostatek vlastní tvůrčí invence, tak i žalostné herecké výkony.) Výsledný produkt sice příliš nenadchne, ale určitý potenciál v sobě přece jenom skrývá, minimálně potenciál vyvolat pořádný skandál. "Nu, což," řeknou si zadavatelé, "horší už to být stejně nemůže, vypusťme to!" Pro jistotu ale ke svému duchovnímu dítku zaujmou postoj mrtvého brouka.

Nuže, co myslíte? Bude muset nějaká renomovaná zahraniční poradenská firma vracet peníze?

Ale nyní pět minut vážně! Podle Marthy Issové mám vyrazit na "venkov" (což je zřejmě vše kromě Prahy) a přemluvit svého dědečka, jinak to voliče sociální demokracie, aby změnil svou politickou orientaci. A to, pěkně prosím, onoho dědečka, který se v padesátých letech díval na to, jak komunističtí funkcionáři vyhánějí z domova, jeho rodinu a rozvážejí jeho příbuzné po kriminálech. Přičemž on sám, byv ještě příliš mladý, si to tehdá štrádoval do Stříbra k PTPákům.

Tak tomuhle člověku mám, prosím, já vykládat, že komunismus rovná se zlo..., levice rovná se komunismus..., ČSSD rovná se levice..., konečně tedy ČSSD rovná se zlo. Eh, pardon! Tohle nemůžu brát vážně, ani kdybych chtěla. Paní Issová, víte co? Jestli si tohle náhodou přečtete, běžte si mu to vysvětlit sama. A stejně tak pěkně od podlahy, jako jste to vysvětlila i nám ostatním. Nebojte se, já vám šoupnu pod schody matračku, budete padat do měkkého.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 3.5. 2010