BRITÁNIE A EVROPA:

Nikdo nepožaduje zásadní reformu finančního systému

3. 5. 2010

Současné britské volby jsou klidem před bouří. Skutečným příběhem nadcházejících let bude drastická likvidace sociálnědemokratického společenského systému a nová éra zaměstnaneckých bouří, organizovaná prostřednictvím Twitteru. Veřejnost bude rozhněvána, ale bankéři a finanční analytikové budou mít, co chtěli: astronomické penze i majetky, uložené do luxusních rezidencí na venkově, z nichž budou pozorovat kolaps země, který způsobili.

Mezi britskými voliči, jak se zdá, není chuť na to, vrhnout se do zápasu s finančním Leviathanem, který pije krev britské ekonomiky. I komentátor Financial Times Martin Wolf či šéf Financial Services Authority Adair Turner varovali, že "je nutno radikálně změnit některé předpoklady z posledních třiceti let", které se staly "hlubinnými příčinami finanční nestability". Martin Wolf není žádný levičák, ale nedávno napsal, že velkou součástí činnosti finančního sektoru je to, že se stal strojem na přenášení příjmů a bohatství od lidí zvenku lidem uvnitř finančního sektoru a zároveň zvyšoval nestabilitu ekonomiky jako celku." Lidé zvenku jsou normální občané - naše penze, naše úspory, naše hypotéky. Finanční systém nám pije krev, píše Madeleine Bunting v deníku Guardian.

Člověk by si myslel, že to, co se stalo v Řecku, v Portugalsku a ve Španělsku na trhu obligací, by vyvolalo otázky o tom, jak finanční systém vlastně funguje. Kdo jsou vlastně ty ratingové agentury, které vrhají celý evropský kontinent do krize?

Ironií je, že zatímco se ve volbách politikové zodpovídají ze své činnosti, finanční sektor, který je odpovědný za drastické škrty, které nás všechny čekají - vyvolá to bezprecedentní politické konflikty - se nemusí zodpovídat nikomu. Politikové poníženě prosí ratingové agentury, aby se nad jejich zeměmi slitovaly, jak to učinily minulý týden Portugalsko i Brusel. Ekonom Paul Krugman charakterizuje ratingové agentury jako "hluboce zkorumpované". Stále mají obrovskou moc, přestože skandály jako Enron a skandál se subprimovým hypotéčním trhem odhalily obrovskou nekompetenci těchto agentur.

Člověk by si myslel, že situace, kdy vedoucí pracovníci finanční firmy Goldman Sachs se musejí hájit před nařčením z podvodů při slyšení v americkém senátním výboru, povede k rozhořčení veřejnosti nad podvodností a zkorumpovaností finančního systému. Jak přiznal Adair Turner už před rokem. "Britští občané ponesou po mnoho let břemeno vyšších daní a škrtů veřejných služeb v důsledku ekonomické krize, kterou vyvolali finanční obchodníci. Mnoho z nich si vydělalo každoroční prémie, které se rovnají celoživotním příjmům lidí, kteří nyní ponesou důsledky jejich jednání."

Tato obrovská nespravedlnost je jedním důvodem pro hněv, avšak existuje ještě jiný důvod, ještě vážnější. V Británii byl minulý týden David Harvey, autor knihy The Enigma of Capital (Záhada kapitálu). Harvey argumentuje, že přímou součástí kapitalismu jsou cyklické krize a že se tyto krize rychle proměňují. Před osmnácti měsíci jsme měli krizi s dluhy ve finančním sektoru, nyní máme krizi státního dluhu, která se šíří celou Evropou. To vyvolalo politickou krizi v celé eurozóně, a zejména v Německu a v Řecku. Voliči zuří, že byly použity jejich peníze. V Řecku nyní vzniká krize samotného státu, odbory organizují na středu generální stávky a demonstranti museli být rozehnáni slzným plynem. Průměrné příjmy v Řecku poklesly o 20 procent, a příjemci středních a nižších příjmů byli postiženi nejvíce.

Obrovským nebezpečím nedostatečně regulovaného kapitalismu je nejen jeho nestabilita, ale i nerovnost. Neregulovaný kapitalismus likviduje sociální infrastrukturu, vyvolává nezaměstnnaost, likviduje komunity, vyvolává napětí, z něhož vzniká politický extremismus a násilí.

Během minulých třiceti let byly tyto skutečnosti marginalizovány tvrzením, že trhy se dokáží samy regulovat a jsou stabilní. Byla to čistá fantazie, přesto svedla politiky i voliče, kteří získali iluzi ekonomického růstu, kterou potřebovali. Tato fantazie přitom vytvořila miliony, které natekly do kapes finanční elity.

Je zajímavé, že ti lidé, kteří tuto bublinu vytvářeli, moc dobře věděli, že je to podvod. Vyšetřování amerického senátu, jak fungují ratingové agentury, právě zveřejnilo horu dokumentů, z nichž to jasně vyplývá. V jednom interním emailu ratingové agentury Standard and Poor's z prosince 2006 se píše: "Ratingové agentury teď dál vytvářejí ještě větší monstrum - trh s kolateralizovanými dlužními obligacemi. Doufejme, že všichni budeme bohatí a v důchodu, až tenhle domek z karet spadne." A samozřejmě, mnoho finančníků je bohatých - zisk ratingových agentur za posledních deset let dosáhl astronomických výšin.

Současné britské volby jsou klidem před bouří. Skutečným příběhem nadcházejících let bude drastická likvidace sociálnědemokratického společenského systému a nová éra zaměstnaneckých bouří, organizovaná prostřednictvím Twitteru. Veřejnost bude rozhněvána, ale bankéři a finanční analytikové budou mít, co chtěli: astronomické penze i majetky, uložené do luxusních rezidencí na venkově, z nichž budou pozorovat kolaps země, který způsobili.

Kompletní článek v angličtině ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 3.5. 2010