Škola hrou? Ani náhodou! (2)

Ani didaktika či metodiky nejsou "za vodou"!

19. 3. 2010 / Miloš Dokulil

Nemá smysl honit se hned za optimalizací školské práce. Vytyčovat mety. Lámat si hlavu s tím, že se možná lidské poznávání šíří geometrickou řadou, zatímco v rozvrhu nejsou žádné časové rezervy ani pro respekt k aritmeticky rostoucí sumě poznatků lidstva. Takže vzhledem k měnícím se (a nesmírně se šířícím) obzorům i možným hloubkám (a nepředstavitelné miniaturizaci) ponoru do té či oné problematiky by bylo opakovaně (ne-li ve stále rychlejším sledu) třeba měnit kurikulum ("obsah výuky", "osnovy") v celé trajektorii školské docházky. Některé obory by již mohly vypadat pro vzdělávání v 21. století jako jen "doprovodné" (a možná by se mohly či měly zrušit?), protože nečekaně zcela jiné obory -- jako výhledově naprosto nezbytné vyučovací předměty -- nabyly zřejmě najednou na nepřehlédnutelném významu (a ani celkový počet vyučovacích hodin, ani jejich délka nejsou libovolně natahovací). I když jde o problém teoreticky (ale i "technicky") zcela zásadní, přesto mám stále osobní jistotu, že vytčené "CO UČIT" je přesto v pořadí časových a věcných priorit vůči jednomu odlišnému problému pořád až na jistém následném místě. Místo teoretizování o pořadí priorit, včetně dotace předmětů hodinami a jak dále s učivem, bude lepší nejdřív uvést příklady, co a jak se ještě roku 2010 v některých školách setrvale (a neurvale!) děje...

Vyjděme ještě jednou z toho, co bylo naznačeno v předchozí úvaze. Za málo peněz málo muziky; a na kvalitu moc nehleďme. Vždyť ani kvalifikovaní učitelé nejsou honorováni tak, aby si přitom vysoko vyskakovali. (Ani po roce 1989 se nikdo nestaral o novou, kvalifikovanou, a pro výuku a vzdělávání zapálenou "krev". Hned z prvních vln nových absolventů pedagogických fakult jen málokdo ze šikovných lidí zakotvil ve školství, pokud se mu nabízely finančně lákavější vyhlídky jinde.) Už v minulém režimu bylo nepsaným pravidlem, že méně honorované práce obsazovaly vděčně ženy. Zatím v českém školství převažuje "feminismus". Jako kdyby dosud platilo, co se říká již přes šedesát let: pokud jsou ve škole zaměstnáni muži, budou to jen ředitel a školník. Samozřejmě že výjimky pak potvrzují pravidlo. (Další text není míněn "genderově"! Jde mi o typologii přístupu k výuce. Ta je při jistých výchozích podmínkách učitele obdobná bez ohledu na to, učí-li muž či žena.)

Pokud zrovna nejsem kvalifikován třeba k výuce jazyků (ale je poptávka nebo potřebuji si doplnit "úvazek"), a pokud navíc ani nemám aspoň výchozí praxi v konverzaci (dnes by nemělo být problémem ji získat!), mohu učit jazyku třeba tak, že budu zkoušet každou hodinu na známky slovíčka a počastuji své žáky častými písemnými testy, které si zkopíruji (podle jiné učebnice, než je ta, kterou mají žáci). A už mám jak bič, tak vrchnostenský odstup od žáků, mezi nimiž se nemusím hned svou výslovností nebo řečovou nejistotou (lexikálně nebo i gramaticky) ztrapnit. Texty ze zavedené učebnice budou ve třídě uplatněny nanejvýš jako východiště k překladu, který si mohu také připravit předem. Konverzace ve třídě nebude. Učitel na ni za zde vytčených podmínek často ani nemá, i když škola inzeruje, že "kvalifikovaně naučí mluvit". Dobrá znalost cizího jazyka se všude jinde hodnotí víc než přímo při kantořině ve škole. Takže v ČR mnohde stále platí, že ve škole si jen výjimečně někdo osvojí žádoucí návyky ke konverzaci (nebo i ke kultivovanému písemnému projevu).

U humanitních předmětů bývají občas (ne-li opakovaně) pochybnosti o účelnosti výuky dějepisu. Přitom jako kdyby vůbec nepadalo v úvahu, že málokterý předmět může skýtat tolik dramatismu, jako je tomu právě v dějepisu. Už jen to "osudové" napětí před klíčovými uzly sledovaného dění! Přitom s opačnými hodnotícími parametry na obou stranách dějinami vytčené bariéry (států, věr, společenských tříd, politických uskupení). Zároveň jinak viděno v krátkodobé perspektivě, a jinak, jakmile se ten úsek stane součástí dlouhodobějšího procesu. Není zbytečné uvědomit si, že dějiny 20. století přitom zůstávají dost často ignorovanou "Popelkou". Dodnes nepochopím, že někteří učitelé dějepisu pravidelně bombardují své studenty písemnými testy. Test musí být samozřejmě jednoznačný (asi jako nějaká medializovaná televizní "poznatková" soutěž), aby se opravy rychle "sfoukly". Místo zajímavého (a poučného) dějepisu studentům se pak poskytuje jen obávaná drezura paměti na data, místa a jména. Marně si lámu hlavu nad tím, jak vůbec mohl někdo přijít na to, že lze zabít ty příslovečné dvě mouchy jednou ranou tím, že by pro školní potřebu nově vznikl nějaký koktejl "občanky" s "dějákem", takže by dějepis mohl být zcela z výuky odepsán.

Zkusme vzít letmo zrovna tak v úvahu přírodovědní obory. Tam běžně bývá situace o něco lepší. Jenže jsou kombinace a "kombinace". Některé jsou z nouze ctnost. Zdatný tělocvikář (není-li špičkový sportovec, s nějakým záchytným "vedlejším" zájmem v sobě navíc) je rád, může-li si na fakultě vybrat do kombinace s tělocvikem -- "jen pro strýčka Příhodu", ale jaksi snad údajně "na tělo" -- třeba zeměpis nebo biologii. A pokud pak začne někde třeba na gymnáziu učit, musí si samozřejmě udržet přijatelně autoritativní odstup od svých studentů, zvláště jsou-li "na neštěstí" ve třídě fandové, mající poznatky navíc třeba z tisku či televize (ne-li dokonce z nějakých exkurzí či soutěží). Jde-li třeba zrovna o ten zeměpis, vyučujícího nemusí vůbec napadnout, co všechno by mohl ve výuce prezentovat jako specifika osnovami vytčeného teritoria, včetně obrazové nebo filmové dokumentace. A aby žactvo zaujal k vnímavosti pro krajinné a kulturní rozdíly mezi různými končinami světa. Navíc může být takový vyučující nemálo v nejistotě nad tím, jak pak klasifikovat studenty; podle jakých měřítek a na základě jakého materiálu. Proč by se pak neuchýlil k uplatnění "spásonosných" testů? Snadno lze zadat na nějakém předem zkopírovaném obrysu hranice několika států a pak třeba vyžadovat přesnou lokalizaci hlavních řek a měst (ne-li také pásem hor, spolu s výškami nejvyšších vrcholů). Snadno se to opraví, faktograficky může zůstat vyučující v pohodě, a navíc má nemalý bič nad svými svěřenci. Studentům zbývá opakovaně být ve stresu: "Co si na nás zase ten náš kantor příště vymyslí?" --- Obdobnou metodu lze zrovna tak snadno aplikovat v biologii. Mám-li v hlavě spíše švihadlo než také navíc mozkové závity vnímavé pro zázraky ze světa přírody, bude tu opět místo prezentace údivu nad proměnlivými řešeními problémů života jen časté zkoušení na známky a písemné testy. Možná bychom k tomu mohli uvést ještě něco. Na gymnáziích je třeba projít mj. celou živočišnou říší. Nejen nekvalifikovaný učitel může tuto jedinečnou přehlídku studentům zošklivit. Stačí, aby drsně ulpěl jen na anatomických popisech a na důrazu, kam ten či onen živočich patří. Pokud třeba "velkoryse" pomine uvedení říše pro živočicha zvoleného v testu, bude už ale trvat na citování jeho kmene, podkmene, nadtřídy, třídy, řádu, čeledi, a ovšem rodu daného "druhu". (Existují gymnázia, kde se musí navíc pamatovat také latinské názvy. K čemu?) Kdo by nad tím z žáků nezkolaboval? Vzrušení nad vývojovými variantami jednotlivých orgánů nebo nad někdy zvláštním způsobem života k zajištění přežití předmětného druhu je ovšem pryč.

Je asi teď zbytečné hořekovat nad tím, kolik času věnují specialisté na pedagogických fakultách didaktice jednotlivých oborů, s variantami metodiky ke zvýšení účinnosti výuky. Někteří učitelé navíc "obětavě" ignorují -- nejednou vynikající -- učebnice a celé hodiny prodiktují. Bazírují na tom, co předtím nějak nadiktovali. Protože dnes bývá v rodinách počítač, lze také studentům zadávat "referáty", v nichž musí být i obrazový materiál a odkazy na internet. Pak ani vyučující toho moc nemusí třídě přibližovat vlastním úsilím (má pak i pro další léta "vystaráno"!). A opět má takový vyučující čas, aby třeba každé dva týdny jednu hodinu zabil nějakým faktografickým testem. Místo touhy zaujmout pro vlastní předmět takoví učitelé jsou především "filatelisty". Přece musí mít v notesu hlavně dost známek! K čemu?!

(Zatím jsem nechal zcela stranou matematiku. Ta jako kdyby byla něčím specifická. Nejeden autoritou vybavený hlas by její výuku omezil a jako maturitní předmět by ji přímo zrušil. O tom mám něco nachystáno pro příště.)

Vytisknout