Hony na čarodějnice?

3. 5. 2010 / Pavel Kopecký

V pátek bylo čarodějnic, v pořadu ČT vystoupil démon politiky 90. let Miroslav Sládek a vedení Sněmovny, o níž protivné strany svádějí občas ďábelský boj, převzala zasloužilá politička Miroslava Němcová. V sobotu byl první máj, s nímž si spojujeme o poznání vlídnější poselství: lásky čas, jak jej zvěčnil i kníže a mág české poezie ve své nejslavnější básni Máj.

Ohledně 1. května si ovšem připomínáme i jiný úctyhodný svátek. V podstatě celým lidstvem uznávaný Svátek práce. Výročí, které však stále některým lidem připomíná historické období povahou blízké filipojakubské noci. V tomto případě ztělesňované povinnými masovými pochody s mávátky a ikonami Klementa Gottwalda pod tribunami, kontrolovanými projevy "spontánní" loajality stále ideově vyprázdněnému režimu, skandováním polonáboženských frází stojících také na projíždějících alegorických vozech. Tomu všemu přihlíželi obstarožní papaláši na tribunách, jimž dělaly doprovod podstatně mladší ženy s vizáží, které se -- dle všímavých pamětníků -- nejvíce blíží fluidu severočeské primátorky Řápkové.

První máj se stal oslavou boje za práci a dnes běžně existující sociální práva. Samotný impulz vzešel zpoza "velké louže", jak se tehdy říkávalo. Ze Spojených států amerických konce 19. století, kde několik chicagských účastníků dělnické demonstrace padlo za oběť srážkám s policií, načež pětice anarchistů následné justiční vraždě.

Svátek práce je skutečně slaven všeobecně, od padesátých let jej (teologicky upravený) uznává například také Vatikán. Příležitost manifestovat své zájmy dnes ani u nás prakticky nevynechá nikdo, kdo chce ve veřejném prostoru něco znamenat. Odleva doprava. Každý včetně anarchistů, neonacistů, technařů či příznivců legalizace marihuany -- a třeba letos přijde i Česká pirátská strana...

Nápadně mnoho lidí však vidí první máj jenom jako případný volný den, příležitost k políbení pod jabloní, ale nic víc. Důvodů nejspíš najdeme hned několik: krom jeho zneužití předchozí mocí Strany a vlády má mnoho, hlavně mladých lidí dojem, že vyjádřit své postoje (a to včetně příležitosti voleb) je marnost nad marnost. Nevěří v prolomení klíčového vlivu velkých stran a změně někdy hodně pokleslých standardů domácí veřejné sféry. Mají spíše pocit politické nekulturnosti a nelásky. Organizovaného šíření nenávisti. Nových honů na čarodějnice.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 3.5. 2010