Anketa Romano hangos:

Finanční krize prý letos ještě neskončí, po volbách se změní parlament, vláda i zastupitelstva obcí. Ptáme se proto: Co očekáváte od roku 2010?

24. 2. 2010 / Pavel Pečínka

Mám dvě děti a jako každá matka si přeju, aby byly zdravé a šťastné. Dále, aby se lidé k sobě navzájem chovali bez závisti, ubližování a nadávek, ale to je asi zatím nesplnitelné. Letos nastoupí má dcera do první třídy. Moc se na to těším, ale zároveň z toho mám strach. Doufám, že se jí tam bude líbit. Zjistila jsem, že někteří úředníci nejsou dobře informovaní o různých typech zdravotního postižení. Nevím, podle čeho usoudí, zda má klient nárok na nějakou zdravotní pomůcku, když o jeho zdravotním roblému skoro nic neví. Doufám, že se to brzy zlepší a že úředníci budou také mít lepší přístup k lidem. Ne, že bych s tím sama měla problém, ale dokážu se vcítit do lidí, kteří nemají až tak dobrou vyřídilku. Z jednoho ne moc dobrého vyřizování na úřadě, s neochotnou a netrpělivou úřednicí, si může člověk odnést pocit, že je méněcenný. A bude se děsit dne, kdy ho něco donutí jít na úřad. Ještě pořád občas narazíme na úředníka, který s lidmi mluví povýšeně. Třeba se to letos změní tím, že dostanou mimo povinného školení i povinnou lekci slušného chování. Jak jednoduché je učinit rozdíl, rozdělování je cesta do nicoty.

 

Každý člověk je unikátní bytost, jsme všichni lidé. Očekávám jednání jako člověk s člověkem a bez konstrukcí jakéhokoliv druhu. Jak jednoduché je učinit rozdíl, rozdělování je cesta do nicoty.

Chci věřit, že po parlamentních volbách budou podniknuty kroky prostřednictvím změny kompetenčního zákona k vytvoření Ministerstva pro lidská práva a menšiny. A to jako samostatného úřadu s vlastní rozpočtovou kapitolou. Chci věřit, že ve školním roce 2010/2011 dojde k ráznému zamezení diskriminaci romských žáků v základních školách. A že se změna v dané oblasti stane jedním z pilířů skutečné integrační, primárně nesegregační politiky.

Chci věřit, že se objeví politik, který bude schopen racionálně, přesvědčivě a v souvislostech argumentovat a přispěje tím k proměňování postojového klimatu ve vztahu k romské menšině. Pokud se - přinejmenším - výše uvedené nestane, lze v době trvající ekonomické stagnace předpovědět prohlubující se marginalizaci většiny romských občanů s otřesnými důsledky pro jednotlivce, romskou menšinu i celou společnost.

Očekávám, že se změní přístup majoritní společnosti k romské tématice. Zvláště pak rasisticky zaměřené lidi vyzývám, aby se nad sebou zamysleli. Nerad bych, aby se tento rok opakoval Vítkov. Přeji všem romským organizacím, aby vyvinuli ještě větší úsilí pro lepší budoucnost našich dětí.

Očekávání od roku 2010? Na prvním místě zlepšení finanční situace státu, zmírnění krize a větší klid na duši pro všechny lidi. Obzvláště pak pro ty průměrné a nejvíc pro podprůměrné. S tím souvisí spousty problémů. Já mám největší zkušenosti z romských komunit. Byl bych rád, kdyby se jednou provždy upravil exekuční zákon tak, aby mafiánští exekutoři nedostali šanci. Prostě aby i oni byli za pochybení sankcionováni, tak aby si museli dávat velký pozor a uvědomovali si, že přeci jenom pracují s lidmi. Dořešením záležitostí pietních míst v Letech, ale i jiných, by Romové konečně mohli pocítit, že stát si uvědomuje utrpení Romů za války. A že kdyby tato válka skončila prohrou, tak dnes tady Romové vůbec nejsou. Dál bych očekával opravdové odškodnění sterilizovaných romských žen z éry bývalého režimu. U samotných Romů bych si pak přál, aby více dbali u svých dětí na nutnost vzdělanosti a vytvářeli jim co nejlepší podmínky ke studiu. A studenti aby vystupovali jako Romové a motivovali tak další a další. Přál bych si taky pro všechny lidi mír, klid a takovou vládu, která bude opravdu stát za lidem a ne jen za svým prospěchem.

Lépe neočekávat. Nevidím nikde světélko na konci tunelu.

Určitě věřím v lepší rok než byl ten minulý. Možná jsem idealista. Ale doufám, že tento rok přinese víc pracovních míst těm, kteří práci potřebují, že se zlepší nálada ve společnosti a budeme k sobě navzájem víc slušní a vnímaví. Věřím v probuzenost zákonodárců, kteří nebudou shovívaví k útokům na Romy, seniory a lidi s handicapem. Všem čtenářům přeji, aby se měli dobře, byli zdraví a spokojení a nenechali se zviklat hlupáky.

Od roku 2010 očekávám hlavně zlepšení životní úrovně cikánské menšiny, prostě abychom se měli lépe a nikdo z vymaštěných holých hlav nás nenapadal. Modlím se taky za malou Natálku z Vítkova, aby se zlepšil její zdravotní stav. Dál doufám, že naše mládež konečně dostane rozum a začne se víc zajímat o školu, aby na světě přibývalo vzdělaných lidí. Co se týče osobních věcí, jde mi hlavně o zdraví mé rodiny. Penízky přijdou později, nejdůležitější je to zdraví, hlavně když vezmeme v úvahu podmínky, ve kterých dnes žijeme...

Myslím, že po volbách bude ještě hůř pro prosté, málo majetné a nezaměstnané lidi. A to se týká také, ba zejména, Romů. Z celého srdce bych Romům přála dostatek pracovních příležitostí. V tom jim pomůže jen vláda se sociálním zaměřením, levicová, ale bojím se, že ani ta věci rychle a uspokojivě nevyřeší.

So užarav - co čekám od Nového roku - neve beršestar? Nič, sar mange lačharava o hadžos, avka sovava! Nic, jak si ustelu, tak si i lehnu! Všem - savore lačhe manušenge mangav the mange le Devlestar buter sastipenoro - dobrým lidem přeji Boží požehnání a zdravíčko!

Nemůžu odpovědět konkrétně co, ale přála bych si, aby se lidi měli víc rádi a vážili si jeden druhého. Aby bylo mezi lidmi více tolerance, upřímnosti a pravdy.

Kdybych měl odpovědět prozaicky, řekl bych že si přeju, aby Muzeum romské kultury otevřelo pobočku v Praze. Jenže to by vyžadovalo, aby někdo naklonoval paní Horváthovou a také rozpočet muzea. Tak raději odpovím básnicky. Když putujete životem tak dlouho, jako Romové - a ostatně i jen tak dlouho, jako já - naučíte se raději neočekávat. Pak to, co se stane nedobrého, nepřinese zklamání - a co se stane dobrého, bude příjemné překvapení. Jsou věci, které bych si přál: Třeba aby se naše většinová společnost přestala bát odlišnosti a naučila se z ní radovat. Ač to by ostatně nebylo tak špatné přání ani pro společnosti menšinové. Tak místo přání ocituji verš anglického básníka G. M. Hopkinse "Buď Bohu sláva za vše kropenaté!" a budu si přát louku pestře posetou polním kvítím.

Přála bych si především, aby bylo víc pracovních míst, víc studentů a vzdělaných lidí. Dále aby Romové konečně pochopili, že je lépe pracovat, najít si práci ať už jakoukoliv. Mnoho Romů nemůže platit nájem, ničí je exekutoři. Romové, neberte si zbytečné půjčky, to vás i vaše děcka ničí.

Momentálně mě naplňuje naděje, že se letos objeví víc zajímavých, dobře integrovaných Romů, kteří se odváží vystoupit z masy české střední třídy a přihlásí se k Romům. Inspiroval mě k tomu rozhovor s Helenou Krobotovou v minulém 6. čísle Respektu. Nikdo ji nepřemlouval a netahal za uši jako králíka z klobouku. Sama Respektu poslala článek do rubriky Jeden den a protože její osud romské poradkyně - cestovatelky - řidičky kamionu - lesby - a nově také obyvatelky Kanady redakci zaujal, udělala s ní hlavní rozhovor. Považuji za nesmírně důležité, aby obraz Romů deformovaný laciným snímáním ghett a holobytů vyrovnánaly romské osobnosti s morální integritou, které požívají úcty v řadách majority. Od Romů to chce trochu odvahy, ale ten risk nám všem přinese plnohodnotnější obraz o světě. Takže v roce 2010 se těším na další "objevy" jako je Helena Krobotová.

Čekám, že tento rok snad otevře oči samosprávám. Snad uvidí ty možnosti finanční podpory ze strany Evropských sociálních fondů. Očekávám, že snaha o systémové řešení problematiky romské menšiny bude samozřejmostí nás všech, zejména politiků. Že bude přijata Strategie boje proti sociálnímu vyloučení autorů Dr. Ivana Gabala a Ing. Petra Víška.  

Pietní území cikánského tábora v Letech, spadající do správy Památníku Lidice, prochází rekonstrukcí. S jejími prvními výsledky se seznámí účastníci pietní vzpomínky, která se bude konat v Letech 13. května 2010. Spolupracuji jako spisovatel s Památníkem Lidice a měl jsem čest napsat texty k naučné stezce, která v Letech vznikne. A tak bych si přál (očekávat to bohužel zatím nepovažuji za reálné), aby se zmírnily, ne-li už opadly, hlasy "bílých" spoluobčanů, které s rozhořčením hovoří o rekonstrukci jako o nesmyslné akci, o zbytečně vyhozených penězích, o čísi snaze zviditelnit se, dokonce o tom, že by bylo lepší nechat zmíněný prostor zarůst a jít, jak se říká, od toho. Moc bych si přál, aby česká veřejnost přestala nahlížet pietní území v Letech v jakýchkoli jiných souvislostech než v té jediné, která má opodstatnění. Je to místo lidského utrpení, kde následkem krutého zacházení zemřelo 326 lidí, z toho 241 dětí a odkud "bílí páni tvorstva" poslali 540 lidí s odlišnou barvou kůže na smrt do vyhlazovacího tábora. Proboha, nemáme snad takové místo uchovávat v trvalé památce?

Vychází v Romano hangos 1-2010 ZDE

Vytisknout