Víra v budoucnost

8. 2. 2010 / Ladislav Žák

Ve svém příspěvku s názvem Lidé a úpadek jsem v samém závěru uvedl tato slova: "Vždyť se na to podívejme ryze prakticky. Jak by fungoval náš svět, kdybychom nevěřili v naši budoucnost?!? Kdo si to neumí představit, tomu doporučuji jako čtení Apokalypsu." Prostřednictvím redakce Britských listů a později i přímo jsem obdržel reakci, která začíná následující otázkou: "...ze závěru vašeho článku 'jak bude vypadat náš svět, když nebudeme věřit v naši budoucnost' je zřejmě, že vy v budoucnost věříte a tudíž víte, jaká ta budoucnost bude. Prosím, sdělil byste mě to? Zajímalo by to jistě i mnoho dalších čtenářů Britských listů. Víra je opravdu dobrá, zbavuje člověka nutnosti myslet -- již nevím kdo tu moudrost pronesl, ale ztotožňuji se." Následuje další text.

Využívám tedy této příležitosti, abych prohlásil, že rozhodně věřím v budoucnost. Věřím v to, že existuje nějaká budoucnost, protože bez této víry by se můj duševní život smrsknul na vzpomínky. Nevím, jaká ta konkrétní budoucnost bude, a tak asi zklamu nejen onoho konkrétního čtenáře, ale i dalších mnoho čtenářů Britských listů. Nicméně, já si budoucnost představuji, variantně modeluji a podle některého z těchto modelů také nakonec plánuji možný scénář své další existence. Kdybychom přestali věřit, že bude nějaká budoucnost, tak bychom přestali nejen plánovat, ale přestali bychom vykonávat celou řadu činností, které mají svůj cíl v budoucnosti a takových je drtivá většina. Zhroutilo by se hospodářství, protože by nikdo nespořil ani neinvestoval, ale všichni by spotřebovávali. Začali bychom se chovat nezodpovědně, protože bychom se přestali bát důsledků svých současných činů v budoucnosti. Nikdo by se ničemu neučil, protože i vzdělání má vztah k našemu budoucímu konání. Náš svět, ať chceme nebo nechceme, stojí na naší schopnosti projektovat sebe a své činy do budoucnosti. A největší manipulace také stojí na tom, že nás někdo přesvědčuje a přesvědčí, že vidí naši konkrétní budoucnost. Je celkem lhostejné, jestli jde o hádání z ruky, karet, prognózování ze statistických dat nebo o přesvědčování o spasení duše nebo o ráji na zemi bez tvrdé práce.

Myslím, že v nějakou budoucnost můžeme pouze věřit, protože nám nic jiného nezbývá. Nemáme žádný důkaz o tom, že právě tento okamžik není naším posledním, byť zkušenost a paměť a zhusta i vzdělání nám říkají, že už po mnoha předchozích okamžicích následovala nějaká budoucnost, která ovšem je už dávno minulostí. Přeji všem čtenářům Britských listů, aby je víra v budoucnost neopouštěla. Já jsem na tom tak špatně, že věřím i tomu, že nějaká budoucnost bude i po 20.12. 2012. A těším se na to, co přinese, stejně tak, jako se těším na zítřek. Hluboce věřím, že bez této prosté víry, která nemůže hledat důkazy, protože žádné nejsou, by se náš svět, svět lidské kultury, prostě zhroutil.

Nejvíce mne pobaví setkání s bližními, kterým této víry netřeba, protože oni přece vědí. Na ta setkání se těším nejvíce...

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 8.2. 2010