O násilném očkování

1. 2. 2010 / Ladislav Žák

Kdyby měl snad ještě někdo pochyby o tom, že vládnutí v České republice nestojí za nic, tak jak jsem o tom psal v minulém příspěvku z FONTES RERUM, toho musí přesvědčit skutečnost, že česká vláda bude jednat o povinném, nedobrovolném, a tudíž de facto a především de iure násilném očkování 200 000 konkrétních osob. Už sama skutečnost, že se na jednání vlády země, která o sobě tvrdí, že je svobodná a demokratická, takový návrh vůbec předkládá, je skutečně smutné.

Daleko smutnější je ovšem geneze toho, jak naši nevolení vyvolení k tomuto rozhodnutí došli. Poté, co podlehli poplašnému řevu farmaceutických firem, přestože měli veškeré informace o tom, že se jedná o typickou nafouknutou bublinu, a poté, co rozházeli veřejné peníze do kapes soukromých firem a jednotlivců, se rozhodli, že to dají nám okradeným, kteří se nadali oblbnout, ještě, tak říkajíc, sežrat, byť jen prostřednictvím injekční jehly. Logika je jednoduchá. Nakonec se očkovalo, tak buďte zticha.

V momentu, kdy se lidé dají pod jakýmikoliv sankcemi očkovat, totiž už vždycky budeme poslouchat, že u nás chřipka nebyla, protože se očkovalo. Teď je situace taková, že u nás chřipka není, protože prostě chřipka není. To našim elitám vadí, protože podle jejich slov jsme je už měli touto dobou na kolenou prosit, aby nám z vakcíny ukápli. Prostě s hloupostí se skoro vždy snoubí arogance.

To, že nechceme jejich drahé a zbytečné dobro je dráždí až k agresivitě. Uvidíme, jestli si vláda uchová zbytky zdravého rozumu anebo rozhodne tak, jak je v kraji zvykem. Asi nezbude, než se obrátit na Ústavní soud. Snad ještě nebude také naočkovaný...

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 1.2. 2010