Právo, MFD a vraždění ve Finsku

4. 1. 2010

Bohužel si musím povzdechnout nad tím, že Le Figaro, u něhož jsem se před lety zaregistroval jako čtenář a občasný přispívající do diskuse k článkům, mi denně e-mailem posílá internetovou verzi svého listu, přičemž na druhé straně naše zatím ještě poměrně seriózní Právo teď už zcela znemožňuje přečíst si je na internetu.

V dobách, kdy ještě bylo možné číst na internetu aktuální články Práva, jsem to dělal tak, že jsem se ráno podíval na internet, vybral jsem si co mne zajímá a přečetl si to. Pak jsem si v trafice koupil tištěné Právo a během dne jsem si ho přečetl podrobněji.

Na zavedení jednodenního zpoždění internetové verze proti verzi papírové jsem zareagoval tak, že jsem si od té doby Právo nekoupil. Na internetu jsem si následující den přečetl již jen komentáře. Teď, po úplném znemožnění četby 24 hodin starých textů na internetu už u svého osobního bojkotu Práva zůstanu, i když mě mrzí, že si již nepřečtu někdy výborné komentáře pánů Hekrdly, Hanáka, Mitrofanova, Schnura a dalších.

Snažím se být v této věci zásadový, tak jako jsem to udělal s Českou televizí po televizní stávce v roce 2000 - od té doby se na ni, až na velmi malé výjimky nedívám.

Nelíbí se mi totiž, jak si skupina soukromníků zprivatizovala za peníze koncesionářů veřejnoprávní televizi. Koncesionářské poplatky však platím, jednak proto, že se na ČT občas dívá moje žena, jednak se držím staré římské zásady Dura lex, sed lex. Slovo "dura" si zde volně pro sebe překládám jako "blbý".

Promiňte, ale trochu jsem se rozepsal mimo původní téma. Ať Vám a Vašim kolegům vydrží dosavadní elán i v roce 2010!

Vytisknout