ČT v neděli o Václavu Klausovi, jak by už nebyl mezi námi

9. 11. 2009 / Ivo Šebestík

Důležití lidé ve vedení pražské redakce zpravodajství České televize evidentně nemají se současným prezidentem České republiky Václavem Klausem nejlepší vztahy. Mimo jiné snad i proto, že je na tomto zpravodajství občas znát, že by jeho tvůrci byli o dost raději, kdyby na Hradě stále seděl Václav Havel. A nikdy jinak.

Klaus není zván do diskusních pořadů, nebo pozvání systematicky odmítá a vysílá za sebe zástupce. Díky vzájemné latentní nevraživosti mezi prezidentem a médiem veřejné služby, jaká ale pozornějšímu diváku ujde stěží, může ovšem docházet ke kuriózním situacím. Jako například v nedělním pořadu 168 hodin.

Ten mezi příspěvky přinesl roztomilou reportážní zkratku o Klausově postoji k Lisabonské smlouvě. Její autoři ji ale zpracovali způsobem, jakého se užívá z nouze v případě medailonů zesnulých osob. V takových totiž vystupují svědkové, kteří "drahého zesnulého" osobně znali a přinášejí o něm svědectví, zatímco "nebožtík" už nepromluví. (Pán Podsvětí s Kerberem u nohou jej nepustí na natáčení.)

V reportáži 168 hodin o Klausově konsistentním či nekonsistentním vztahu k Evropské unii promlouvali pánové Payne, Vondra a Zahradil. Všichni hezky, věcně, bez emocí. Výsledek reportáže Klause nijak nepoškozoval, spíše naopak. Nicméně, skutečnost, že samotný objekt zájmu reportérů nemohl říct ani pár slov, je úsměvná. V podstatě mohl po reportáži o Václavu Klausovi následovat medailón o Karlu IV., aniž by divák zaznamenal výraznější technický rozdíl v užití prostředků.

Asi Klaus s ČT mluvit nechtěl. To se pak dělají reportáže o živých osobnostech, bez živých osobností, dost špatně.

Pozn. JČ: Jenže ČT měla v tom případě ve vysílání uvést, že Klause požádala o názor, ale on odmítl.

Sdělovací prostředky
Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 9.11. 2009