Kartelizujeme, kartelizujete, kartelizují, aneb

ČEZko hledá charismatického vůdce

27. 10. 2009 / Karel Dolejší

Lidové noviny o víkendu přinesly rozhovor s britským lobbyistou Jamesem Anthony de Candolem. Úvod článku nazvaného V Česku vládne silný politický kartel je věnován okolnostem někdejšího výběrového řízení na bojové letouny pro české letectvo, posléze "proslaveného" korupčními skandály (ostatně jako mnoho jiných obchodů vyjednaných společností BAE), dále se podstatná část textu týká nadstandardního vlivu polostátní firmy ČEZ na českou politiku, a končí se tematikou inzerovanou v titulku.

Některé argumenty de Candolea, který v 90. letech zastupoval konkurenci koncernu BAE prodávajícího Gripeny, ovšem neznějí příliš přesvědčivě. Tvrdit například: "Nemyslím, že zakázka na několik švédských letadel je moc důležitá. Proto lidé, kteří se tady snažili letadla prodat, uspěli", když jde o miliardy a navíc o průnik švédského výrobce na evropský trh, je poněkud příliš podobné reakci klasicky známé jako "kyselé hrozny".

Jinak je to ovšem s podrobnostmi prosazování zájmů společnosti ČEZ v prostředí všech hlavních českých politických stran, kdy je podle de Candolea česká energetická politika především "celá postavená na předpokladu, že ani nemůže existovat konflikt mezi zájmem České republiky a prospěchem ČEZ". V tomto bodě má bohužel britský lobbyista stoprocentní pravdu. Propojení politických špiček s hospodářskými zájmy energetického giganta vytváří situaci, která fakticky konzervuje dokonce některé deformace uvalené na čs. hospodářství ještě Stalinovou tzv. ocelovou koncepcí, jež nebyla ničím jiným než přípravou SSSR na Třetí světovou válku. Mizerná energetická účinnost "montoven" doma, masívní export elektrické energie, rapidní vyčerpávání posledních zbytků domácích neobnovitelných zdrojů, palebná příprava před útokem na obnovení těžby uranové rudy loužením (čti: otrávení české krajiny), a k tomu tlak na budování další jaderné elektrárny - právě to je výsledek dvacetiletého 'úsilí českých politiků o zásadní ekonomickou transformaci'. Všude se straší nebezpečím náhlých výpadků (nikoli tedy nepříliš vzdáleným okamžikem, kdy budeme zcela závislí na dovozu energetických surovin), ruskou hrozbou (zatímco podle plánů Fischerovy vlády fedrovaných ČEZem máme Rusku opět dodávat uran a stávající závislost na něm dále prohloubit) a spoustou dalších děsivých scénářů, zatímco tento stát fakticky páchá pomalou energetickou i ekologickou sebevraždu.

Zarážející je ale závěr, který de Candole ze svých zkušeností s propojením hlavních politických sil a ČEZu vyvozuje, a jeho politologický návod na rozbití zmíněného kartelu. Ten jistě stojí za to ocitovat celý:

Pro novou politickou stranu je obtížné se v tomto kartelovém modelu etablovat. Státní zdroje totiž ovládá kartel, který se průlomu brání. Jednou z cest je radikalizace a získání pozornosti veřejného mínění. Z extrémních pozic pak může nová politická strana upustit a přesunout se více k politickému středu. Potřebujete však hlavně charizmatického vůdce a peníze.

Když by už nějaká nová politická strana měla "charizmatického vůdce a peníze", co by ji pak proboha mohlo ještě donutit, aby z "extrémních pozic", které jí zajistily úspěch, zase slevila a poslušně se vrátila k politickému středu?

Demokratická revoluce? Utajená historie devadesátých let
Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 27.10. 2009