O povinném obdivu k sovětské vši

26. 10. 2009 / Karel Dolejší

Bývali u nás za minulého režimu lidé - pravda, nepatřili zrovna k nejchytřejším - co posuzovali užitečnost a škodlivost všech věcí zásadně nikoli podle toho, čím tyto věci samy o sobě jsou, ale podle toho, odkud pocházejí. Přišla-li tedy vichřice z východu, byla zajisté pravým požehnáním; příšla-li však ze západu, stala se katastrofou. Takoví správně politicky zorientovaní lidé, jimž propaganda přešla v objektní dimenzi rovnou do jakési moralizované kosmologie (a raději ani nezkoumejme, jak na subjektivní rovině ovlivnila pudovou strukturu!), byli pak schopni rozplývat se třeba i nad sovětskou vší, a nikdy by nepochopili, co proti tomuto nesporně pokrokovému tvoru může někdo mít. Po přečtení textu Martina Štumpfa začínám mít podezření, že unikátní český kmen Homo sapiens sapiens vlastně přežil všechny politické turbulence, takže jeho výskyt v české kotlině naprosto není ohrožen a dokonce se patrně i vydatně množí.

"Kdo kritizuje sovětskou veš, nenávidí Sovětský svaz." "Kdo kritizuje americký protiraketový systém, nenávidí Spojené státy." Stejná totalitní logika politického prvoka, stejný výsledek: Buď budeš prostě poslouchat, naprosto vše poslušně "z toho správného zdroje" přijímat, a vzdáš se vlastního názoru, nebo budeš prohlášen za nepřítele, jenž nás nenávidí. Není možno oddělit zkoumání sovětské vši od otázky, jaký je poměr kritika vši k SSSR vůbec; a nelze připustit, že by veš byla sama o sobě škodlivá, ať už pochází odkudkoliv, a ať už má její kritik na pravlast reálsocialismu jakýkoliv názor. Podobně s americkým protiraketovým systémem: Nemá být povoleno samostatně zkoumat, zda jde o dobrou věc, protože kdokoliv by "dar" přicházející z posvátné světové strany znectil sebemenšími pochybnostmi, provinil se svatokrádežnou nenávistí k USA.

Ne, Britské listy nešíří "úděsnou protiamerickou nenávist", jak se domnívá Martin Štumpf - to jen z perspektivy lidí jako on se věci jeví právě tímto způsobem. Ale měřítkem práce BL je spíše kritické myšlení a snaha vyrovnávat se se světem jinak než s pomocí ubohých ideologických šidítek, po jejichž potupení osoba závislá propadne existenciální panice. Základem redakční práce Britských listů prostě nebyl a nikdy nebude povinný obdiv k sovětské vši.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 26.10. 2009