Život v klausuře?

14. 10. 2009

Jako obyčejný občan tohoto státu, který se ještě za dvacet let nestačil plně vyprofilovat, musím autorovi článku Život v klausuře: Den prvýříct pouze jediné. Fandím Klausovi přes všechny negativní stránky jeho osoby, protože za současného stavu je pro mě jako občana přijatelnější žít pod jeho monarchií, jak ji autor nazývá, dokonce by bylo příjemnější žít v režimu Husáka kolem roku 1980, než žít v jednotné kolonii vznikajícího fašismu. Přesný výklad slova fašismus snad nemusím autorovi vysvětlovat, napsal čtenář Jiří Hečko.

Koneckonců sám toto v závěru svého článku uvádí. Větou "všechny neúspěchy a havárie, které na nás přivolá". Pokus se mýlím, tak přece normální společnost bez fašistických znaků nemůže na náš stát přivolat neúspěchy a havárie jen proto, že máme o něčem jinou představu. Klaus nikdy nebyl proti spolupráci v Evropě, pouze brání suverenitu našeho státu. Sovětský svaz také vznikl voláním "Kdo nejde s námi, jde proti nám", a také časem zanikl. EU už při svých začátcích naznačuje paralelu vzniku a zániku Sovětského svazu.

Poznámka KD: Nedomnívám se ani v nejmenším, že by EU tak flagrantně překračovala své vlastní principy a regule, jako je tomu v případě českého prezidenta, jenž dle ústavy prostě nemůže Lisabonskou smlouvu nepodepsat -- pokud s ní nesouhlasí, má možnost proti ní vystupovat jako občan, ale jako ústavní činitel tak učinit nesmí. Zrovna tak se nedomnívám, že je namístě srovnání EU s Husákovým režimem -- tato metafora asi jen ukazuje, kde se nacházejí myšlenkové obzory autora příspěvku. Bylo by tedy dobré, kdyby údajně "zbytečnou" definici fašismu, která prý plně "sedí" na Evropskou unii, ale na ČR, v níž se právě prosazuje primát vůdcovského principu před ústavou, ji uplatnit nelze, výslovně vypsal. EU není jistě žádným ideálem ani zachráncem České republiky, a možná v ní skutečně hrozí i jisté riziko zpochybnění Benešových dekretů -- Klausovy škrholovské způsoby však spolehlivě přinesou ještě mnohem větší škody v podobě dlouhodobého poškození mezinárodní reputace tohoto státu, který po blamáži s Bushovým radarem a po této aféře bude mít napříště velký problém obhájit v Unii své zájmy. A to dokonce i tehdy, kdyby nakonec získal jakési záruky týkající se sporných dekretů.

Evropská ústava a Lisabonská smlouva
Vytisknout

Obsah vydání | Středa 14.10. 2009